Svetlana Shcherbak z Krasnojarsku sdílí své osobní zkušenosti s pěstováním cibulových sad na Sibiři:

V centru Sibiře se tuřín pěstuje ve dvouleté kultuře:

  • vysévejte semena nigelly, pěstujte sady a výběry v prvním létě;
  • vysazují sady na druhou sezónu a pěstují velké cibule.

Pěstování sad ze semen je proces náročný na práci a v sibiřských podmínkách nepraktický. Většina zahrádkářů zde proto raději pěstuje tuřín z hotových sad. Oni nakupují sadební materiál ve speciálních obchodech a my děláme totéž.

Na fórech zahradníci píší, že začátkem května vysazují sazenice na Sibiři. Specialisté agronomů trvají na odolnosti sad cibule vůči jarním mrazíkům. S tímto tvrzením souhlasím nejen já, ale i všichni moji sousedé zahradnictví.

Rád bych konečně rozptýlil pochybnosti o tom, zda se cibulové sady bojí jarních mrazů, pomocí nádherné knihy „Na Sibiři vždy se zeleninou“. Autoři píší:

Cibule je tedy považována za rostlinu odolnou vůči chladu. Pokud se však sazenice již objevily, může jim uškodit slabý mráz minus 2–4 stupně. To je teorie, přejděme k praxi.

Mám asi 15 let praxe v zahradnictví v jedné oblasti a nyní 5 let v jiné, protože jsem se přestěhoval z města na vesnici. Naslouchám radám své maminky (zahrádkaření se věnuje více než 50 let) a zkušenostem mých sousedů – místních obyvatel)). Nikdy jsem od nikoho neslyšel o zmrazení cibule, bez ohledu na to, kdy je zasazena.

Obecně si myslím, že neexistují žádná univerzální pravidla a pro úspěšné pěstování té či oné plodiny je potřeba vzít v úvahu specifické přírodní podmínky dané oblasti, mikroklima lokality a také rady a postřehy staromilců. .

Dříve jsem sazenice vysazoval ve druhé desítce květnových dnů, nyní v druhé polovině května a někdy i začátkem června. První 4 roky (od 2014 do 2017) zde na zahradě sníh po 12. květnu roztál, 10. května nastaly noční mrazy až -20. Termíny se tedy posunuly.

S výsadbou sazenic nespěchám. I když se cibule mrazu nebojí, myslím, že je lepší hrát na jistotu. S výsadbou veškeré zeleniny proto nikam nespěchám a na podzim se ukazuje, že dělám správnou věc.

Sady nakupuji u specializované firmy, případně na trhu. Sázím po výsadbě brambor. Předem namočím na 2-3 hodiny do roztoku Inta-Vir a manganistanu draselného. Cibule nesuším, sázím je mokré, ve vzdálenosti asi 10 cm od sebe. Nesypu to zeminou, nepřikrývám to dodatečně.

ČTĚTE VÍCE
Proč řepa kvete?

Pěstování cibule na Sibiři

Sady cibule sázím do dobře vyrytých hřbetů, zahloubených do kypré půdy do hloubky 5–6 cm, neusínám, vydatně zalévám.

S pečovatelskou činností začínám po zakořenění cibulek. Kdy k tomuto (zakořenění) došlo, zjistím pozorováním rostlin: stanou se živými a veselými.

Cibulky tedy zakořenily a začaly růst. Začínám krmit.

Na cibuli používám pouze organickou hmotu. Já to připravuji takto: do 200litrového sudu dám 2-3 vědra trávy (bez kořínků, květů a semínek – kopřiva, pampeliška, vrbovka, pakomár, svině bílá, pelyněk, jiné plevele), pekařské droždí (100 gramů stačí), hnůj (koňský nebo divizna), s půl kbelíkem popela z kamen, posílám tam i zbytek marmelády nebo ovocného nápoje.

Vše zaliji vodou tak, aby hmotu těsně pokryla, asi dlaň nad povrchem výživné hmoty, a přikryji fólií.

Trvám na tom 5-7 dní v horkém počasí, o něco déle ve špatném počasí. Každý den míchám tyčinkou. Známkou úspěšného procesu je vzhled pěny a specifické „aroma“.

Na výrobu hnojiva vezmu asi litr tekutiny ze sudu a smíchám s 10 litry čisté vody. Cibuli zalévám u kořene pomocí konve v množství 10 litrů na 1 m2 výsadby cibule.

První hnojení je přibližně 10–12 po výsadbě, další každých 12–14 dní a vždy po hlavní zálivce čistou vodou.

Pravidla péče jsou univerzální a podobná podmínkám jiných regionů (soudě podle informací ostatních zahrádkářů).

V polovině července přestávám zalévat a hnojit. Zralost cibule je indikována poléháním zeleného peří. Začátkem srpna by pírko mělo zalehnout, pokud se tak nestane, pokládám ho sám, ručně nebo hřbetem hrábí.

Poté peří 2–3 týdny schne a vodnice „dozraje“. Ani zde není třeba spěchat: zelené šipky je potřeba nechat důkladně zaschnout.

Pak cibulky „zatáhnu“, odtrhnu kořeny z půdy a nechám je ještě pár dní. Poté pírko rozdrtím nebo nastříhám a pošlu je uschnout.

Čas čištění

V centru Krasnojarsku se cibule sklízí do 18.–20. srpna. Mrazy před těmito daty se na našem území samozřejmě vyskytují, ale extrémně zřídka.

Pamatuji si, že když jsem byl dítě, byl v červenci mráz (!), rajčata, okurky, brambory zmrzly, ale cibule přežila! Babička si to pamatovala dlouho).

ČTĚTE VÍCE
M se dá dřevo naštípat?

Tuřín se vytáhne, suší a ořezává. Vydejte se sušit.

Dobře vysušené hlavy jsou rozloženy do krabic a umístěny pro skladování v chladných sklepech. Cibuli, která je správně vypěstovaná a připravená na přezimování, skladujeme až do konce zimy.

Shrnutí:

  • Cibule na Sibiři se snadněji pěstují ze sad;
  • setí snadno odolává krátkým jarním mrazům do -4 stupňů;
  • Navzdory skutečnosti, že se cibule nebojí mrazu, je lepší nespěchat do výsadby, zejména pokud se v určité oblasti v květnu vyskytnou vážné mrazy.

Pěstovat cibulové sady na Sibiři není těžké, ale hodí se na rodinný stůl. Vezměte v úvahu klima a sklizeň cibule nezklame!“

Svetlana Shcherbak, Krasnojarská oblast