Tyto tři poměry udávají hmotnostní procento makroživin (sacharidy/bílkoviny/tuky) vzhledem k sušině (bez vody).

Omega-6 mastné kyseliny, jako je kyselina linolenová (LA)
: Ω-3 (ALC, 0.1 g)
Omega-3 mastné kyseliny, jako je kyselina alfa-linolenová (ALA)

Celkový poměr omega-6 a omega-3 mastných kyselin by neměl překročit 5:1. Odkaz na text s vysvětlivkami.

Zde poměr esenciální kyseliny linolové (LA) 0.14 g a esenciální kyseliny alfa-linolenové (ALA) 0.1 g = 1.34:1
Celkový poměr omega-6 = 0.14 g k omega-3 mastným kyselinám = 0.1 g = 1.34:1.
V průměru potřebujeme asi 2 g LA a ALA denně, ze kterých si zdravé tělo vyrábí i EPA a DHA atd.

obsah

  • Aplikace pro vaření
    • Koupit
    • divoké druhy
    • Opatrování
    • Pěstování
    • Dopad na zdraví
    • Použití jako léčivá rostlina

    Černý kořen (Štír hispanica) – je to typická zimní a především zdravá zelenina. Pokud víte jak, snadno ji oloupete.

    Aplikace pro vaření:

    Pokud k tomuto problému nebudete přistupovat metodicky, pak se čištění tohoto kořene změní v mučení, protože tím vznikne lepkavá mléčná šťáva, která následně oxiduje. Obojímu se lze vyhnout nošením latexových nebo gumových rukavic a čištěním blackrootu pod tekoucí vodou nebo ve vodě. Bělavě žlutá mléčná míza (chyle) obsahující kaučuk zbarvuje při zpracování kořene slupku do hněda. V závislosti na podmínkách se někdy také doporučuje nosit zástěru, například pokud potřebujete nejprve kartáčovat kořen.

    Po oloupání tmavě hnědé slupky se kořen okamžitě vloží do šálku vody s přidanou citronovou šťávou, aby se zabránilo oxidaci. Kořeny tak zůstanou bílé místo toho, aby poměrně rychle zhnědly. Voda s přidanou citronovou šťávou i přidaný ocet funguje dobře a může obsahovat malé množství soli nebo octa s moukou.

    Druhý způsob: černý kořen se po důkladném vykartáčování 20 – 25 minut ihned povaří, poté se zalije studenou vodou pro snadnější čištění a také se vloží do vody s přídavkem citronu. Po blanšírování se slupka (slupka) odstraní. Za horka lze nastrouhat i kůru. Ale přesto se aroma lépe zachová, když černý kořen se slupkou necháte omytý a oloupaný.

    Při jeho vaření je potřeba přidat lžíci citronové šťávy na litr vody, aby si zachovala bílou barvu a nezůstávala na pánvi lepkavá místa. Místo citronu můžete do vody vmíchat i mouku a poté ji také povařit s malým množstvím mouky, aby nedošlo k oxidaci.

    Černý kořen se vaří jako chřest, aby zůstal elastický, tzn. nepřekypěl. Poté získá jemnou oříškovou chuť, podobnou topinamburu. Černý kořen je nízkokalorický, jeho sacharidy jsou stejně jako sacharidy topinamburu velmi dobře snášeny při cukrovce, tzn. sestávají především z inulinu. Černý kořen je vhodný i do polévek a lze jej gratinovat nebo opékat.

    Chřest i černý kořen lze jíst syrové. K tomu je třeba je nakrájet například na plátky nebo nudličky a naložit se solí, pepřem, citronem nebo octem. Použít k tomu můžete i bylinky. V kombinaci s kousky jablka, mrkve a/nebo vlašských ořechů tvoří lahodný salát.

    Černý kořen se dá dobře uvařit s mangoldem, šalotkou, petrželkou a orientálním kořením. Dobře se k tomu hodí i kari omáčka. Černý kořen lze vařit se širokou škálou zeleniny. Můžete ji podusit i v domácím nebo zeleninovém vývaru z obchodu.

    Zde jsou odkazy na recepty: Instantní zeleninový vývar s mrkví, celerem a pórkem. Lze jej skladovat až jeden rok. Viz také ingredience pro recept na velmi nízký obsah soli nebo lehce osolený zeleninový vývar nebo veganský zeleninový vývar. Samozřejmě, že místo vývaru můžete připravit takový základ. Vývar může být buď hlavní složkou, nebo samostatným pokrmem, zatímco vývar je silně provařený, koncentrovaný, nesolený, tzn. přísada, která ještě není zcela připravena. Viz Veganský zeleninový základ s celerem, pórkem, fenyklem a mrkví.

    Nákup:

    V Evropě začíná sezóna španělské scorzonery v říjnu a končí v dubnu. Ale v Holandsku, Belgii a Francii je k dispozici jako čerstvá zelenina od srpna do května.

    Divoké druhy:

    Černý kořen je velmi podobný kořenové zelenině lopuchu (Arctium lappa, lopuch, lopuch). Domovinou lopuchu je Eurasie a za dob Karla Velikého byl zmiňován jako užitková rostlina. Ve volné přírodě roste podél cest, podél živých plotů, na říčních oblázcích a v lužních lesích. Ale v Evropě se tato rostlina prakticky nepoužívá. V Japonsku se však používá k vaření kořenové zeleniny se sójovou omáčkou, mirinem a sezamovým olejem. Černý kořen lze připravit i jako quinpira. 1

    Skladování:

    Černý kořen bez problémů vydrží i několik dní v lednici. Samozřejmě se dá vysadit i v případě, že máte velké množství čerstvých kořenů. K tomu musí být zelenina suchá a nepoškozená. Zelení je třeba natrhat nebo ořezat, ale samotná zelenina se nemyje. Malý palínek může/měl by být ponechán, ale půda na něm přilepená by neměla zanechávat mokré stopy. Velmi chladný sklad by měl být spíše vlhký. K tomu můžete do místnosti umístit krabici s vlhkým pískem jako zvlhčovač vzduchu. Kvůli ethylenu produkovanému ovocem by neměly být skladovány ve stejné místnosti jako blackroot.

    Broušit lze mrkev, řepu, kořenovou petržel, kořenový celer a samozřejmě černý kořen. V tomto případě by se zelenina neměla navzájem dotýkat. Takto uložený černý kořen zůstane zcela čerstvý po celou zimu a ještě déle.

    Pěstování:

    Blackroot dobře roste na sypkých a mírně písčitých půdách. Miluje polostinná nebo slunná místa. Na severní polokouli ji lze vysévat od poloviny do konce dubna nebo později na podzim se stejným úspěchem. Mezi řádky vytvořte vzdálenost 25 až 30 cm a rostlinu sázejte každých 15 cm, Blackroot vyžaduje před setím pouze jedno základní hnojivo s kompostem a rohovinovými hoblinami. V létě je potřeba čas od času zalít.

    Semena se dnes prodávají zpravidla těch odrůd, které mají nerozvětvené kořeny. Známé odrůdy jsou Antonia, Duplex (chuť), Annual Giant, Sunny Premiere, Vulcan, Ordinary, Russian Giant, Schwartz Peter, Improved, Medicinal. 2

    Podle Wikipedie blackroot dobře roste především v alkalických, nejčastěji vápenitých, měkko-neutrálních, humózních, písčitých nebo čistých jílovitých půdách.

    Chemické složení:

    Tato lehce stravitelná zelenina obsahuje kromě četných minerálních látek, vitamínů a glykosidů také inulin, polysacharid velmi dobře snášený diabetiky. Inulin ale může u citlivých lidí vést i k zažívacím potížím, jako je nadýmání a průjem. 3 Každý, komu chřest způsobuje problémy, jako je nadýmání, by se měl konzumaci černého kořene raději vyhnout.

    100 g černého kořene pokryje 50 % denní potřeby vitamínu E (alfa tokoferol, TE, D307). Obsahuje také významné množství folátu jako aktivní skupiny látek kyseliny listové, konkrétně 29 % denní potřeby. Pokrytí denní potřeby mědi je 30 %, železa 24 % a manganu 21 %. A to ve vztahu k obsahu kalorií je pouze 2,7%! Obsah draslíku je (16 %), fosforu (11 %) a vápníku (7 %). 4

    Zdravé efekty:

    Černý kořen detoxikuje játra, podporuje koncentraci (mozek), stimuluje červené krvinky a působí proti osteoporóze. 5

    Stejně jako ostatní druhy zeleniny z čeledi hvězdnicovitých obsahuje černý kořen velké množství polyacetylenových antioxidantů, jako je falcarinol, falcarindiol, panaxidiol a methyl-falcarindiol. Výzkum z University of Newcastle upon Tyne ukázal, že tyto sloučeniny mají protizánětlivé, fungicidní a protirakovinné vlastnosti a poskytují ochranu před rakovinou střev a akutní lymfatickou leukémií. Toho se ale samozřejmě snáze dosáhne s mrkví. jedenáct

    Použití jako léčivá rostlina:

    Ve středověku se scorzonera (italsky „jedovatí hadi“) používala k hadímu uštknutí a srdečním chorobám. 6

    Distribuce:

    Domovinou černého kořene je údajně jižní Evropa nebo severní Afrika a západní Asie, přestože je absolutně mrazuvzdorný. 7

    Tato hlubokokořenná zelenina se rozšířila i do střední Evropy. Blackroot je příbuzný chuťově jednodušší kozí kozy. Švýcarský lékař Conrad Gessner (1516-1565, zemřel na mor) pěstoval na své zahradě černý kořen.

    Obecné informace:

    Černý kořen se také nazývá scorzonera spanisha, kozelets, sladký španělský kořen, černá mrkev a kozí koza. V minulosti se černý kořen používal také k ředění přírodní kávy, podobně jako její příbuzná čekanka.

    Z Wikipedie: Španělská koza je druh rostliny z podčeledi čekanky (Cichorioideae) z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). 6 Nejznámější z asi 175 druhů Štír v Eurasii je to španělská koza nebo černý kořen (Scorzonera hispanica L.). Jeho příkladem je (Scorzonera aristata DC.), který se nachází ve Španělsku, Francii, Itálii, Rakousku a Slovinsku. Rakouský černý kořen má botanický název Scorzonera austriaca Willd. Kromě toho jsou důležitější než ostatní následující typy: Scorzonera cretica (Divoká.), (Scorzonera humilis L.); Scorzonera mollis subsp. idaea (Gand.) Nedostatek. Pohled Scorzonera hirsuta (Gouan) L. se vyskytuje ve Španělsku, Francii, Itálii a na Sicílii. Druh Scorzonera mollis (M.Bieb.) se vyskytuje v jižní Evropě a přední Asii ve dvou poddruzích. Kořen drobnokvětý (Scorzonera parviflora Jacq.) se vyskytuje ve střední, jižní a jihovýchodní Evropě a západní Asii. Die Scorzonera sublanata (Lipsch.) roste v Rumunsku, Bulharsku, Makedonii, Řecku, na ostrovech v Egejském moři, Turecku a na Kavkaze v Rusku a Scorzonera syriaca (Boiss. & Blanche) žije v Turecku, Sýrii, Libanonu, Izraeli, Jordánsku a v. Sinajský poloostrov. 9

    U černého kořene (Španělská Štír L.) existuje několik synonym: Scorzonera denticulata lam., Scorzonera glastifolia Willd., Španělská Štír subsp. glastifolia (Willd.) Arcang. 10

    Má také několik poddruhů:

    • Španělská Štír subsp. asfodeloides (Wallr.) Arcang. (synonyma: Scorzonera marschalliana CA Mey., Scorzonera stricta Hornem., Scorzonera taurica M. Bieb., Scorzonera transtagana Cout.): Vyskytuje se v Portugalsku, Francii, Itálii, na Balkánském poloostrově, v Maďarsku, Bulharsku, Rumunsku, Moldavsku, Rusku, na Ukrajině a v západní Asii.
    • Španělská Štír subsp. coronopifolia (Desf.) Rouy: roste v Portugalsku, Španělsku, Francii, Maroku, Alžírsku a Tunisku.
    • Španělská Štír subsp. crispatula (DC.) Nyman: Známý v Portugalsku, Španělsku a Francii.
    • Scorzonere hispanica subsp. hispanica
    • Španělská Štír subsp. neapolská (Grande) Greuter (syn.: Scorzonera neapolitana Grande): původem z Itálie.
    • Španělská Štír subsp. trachysperma (Fiori) Maire & Weiller: Nachází se v Libyi. 6

    Literatura/zdroje:

    1. Pahlow M.: Das grosse Buch der Heilpflanzen: Nikol Verlag; 2013. S.186.
    2. plantura.zahrada
    3. F. Keller a kol., 100 Gemüse, Schwarzwurzel, 1986, S. 122
    4. USDA – Ministerstvo zemědělství Spojených států.
    5. lecker-ohne.de/ schwarzwurzel-spargel-des-armen-mannes
    6. Wikipedia Garten-Schwarzwurzel
    7. W. Greuter & E. von Raab-Straube (ed.): Compositae. Euro+Med Plantbase — informační zdroj pro evropsko-středomořskou rozmanitost rostlin.
    8. lebensmittellexikon.de/ sch00180.php
    9. Wikipedia Schwarzwurzeln
    10. Wikipedia Scrozonera (Italiensch)
    11. pubs.rsc.org/en/ Content/ ArticleLanding/ 2017/FO/ C7FO00110J und ncbi.nlm.nih.gov/ pubmed/ 28197615

    Scorzonera španělská, mrazuvzdorná, vytrvalá, jedlá, léčivá, krmná

    Výška dospělé rostliny:
    Kde se semena sbírají?
    Životní cyklus:
    trvalka
    Zóna odolnosti USDA:
    4 (od -34 °C do -29 °C)
    Výsadbový materiál:
    Jsou dostupné (

    Výroba na zakázku – Scorzonera španělská, mrazuvzdorná, vytrvalá, jedlá, léčivka, krmná

    Přidat k oblíbeným Oblíbené (Zobrazit)
    Semena v 1 svazku

    Kozelets španělskyNebo Scorzonera španělsky, nebo Černý kořen nebo Sladký kořen (Scorzonera hispanica) je druh bylin z rodu Scorzonera z čeledi hvězdnicovitých, pěstovaný v řadě zemí jako kořenová zelenina.

    Popis: Trvalka. Ve středním pásmu je jednoletá nebo dvouletá. Kořen je válcovitý, tlustý, masitý. Lodyha je 25–75 cm vysoká, vzpřímená, hustě pokrytá listy, větvená, lysá nebo mírně pavučinová. Listy jsou zelené nebo modrozelené; ve spodní části lodyhy jsou vejčitě kopinaté nebo podlouhle kopinaté, špičaté. Květenství je několik jednotlivých košíčků na koncích kvetoucích větví, válcovité, velké. Plodem je okrajová nažka 15-16 mm dlouhá, s pěti výraznými ostrými hlíznatými žebry; vybavena muškou.

    Oblast růstu: Domovinou španělské scorzonery je jižní Evropa a jihozápadní Asie. Roste téměř po celé Evropě, vyskytuje se v Ázerbájdžánu a Gruzii. Na území Ruska roste divoce v evropské části, Dagestánu, na úpatí Kavkazu, na Ukrajině, v pobaltských státech a na západní Sibiři. V současnosti se pěstuje všude. Široce se pěstuje v Belgii, Francii a Nizozemsku. Roste na vápencových, stepních a skalnatých svazích. Charakteristická rostlina stepního pásma.

    Použití: Scorzonera je známá již více než čtyři sta let, ale v Rusku je stále klasifikována jako exotická rostlina. Nejprve se používal jako krmivo (bourovci se krmili listy) a částečně jako léčivá plodina, nyní ji začínají pěstovat jako zeleninu, ale ani na pozemcích v domácnostech není příliš rozšířená. Kořenová zelenina obsahuje až 27 % sušiny, 7-20 % cukrů, 4-8 % kyseliny askorbové, inulin, mnoho vitamínů a minerálních solí. Skladováním se zvyšuje obsah sušiny a vitaminu C. Vzhledem k obsahu inulinu je scorzonera široce používána ve stravě pacientů s diabetem, je také velmi užitečná při obezitě, nedostatku vitamínů, anémii a ateroskleróze. Užívání kořene zlepšuje látkovou výměnu a ozdravuje organismus. Nedávno se objevily informace, že scorzonera pomáhá odstraňovat radioaktivní prvky z těla. Kořenová zelenina, která má příjemnou sladkou chuť, se používá k jídlu jako chřest nebo květák, vařená, smažená, dušená, pečená, jako samostatné jídlo nebo jako příloha. Mladá kořenová zelenina a listy se používají čerstvé k přípravě salátů, listy se používají ke zdobení předkrmů a hlavních jídel. Pro dlouhodobé skladování lze nakrájenou kořenovou zeleninu sušit a zmrazit.

    Mrazuvzdornost: Chladu a mrazu odolná plodina, přezimuje ve volné půdě za přítomnosti sněhové pokrývky.

    Pěstování: Optimální teplota pro růst a vývoj rostlin je +18-25°C, slunce. Během sezóny stačí dvě až tři přihnojování komplexním minerálním hnojivem jako je nitrofoska s přídavkem mikroprvků v dávce 20-25 g/m2. Vlhkomilná plodina, při nedostatku vody okopaniny hrubnou a vlákní. Preferuje hluboce kultivované, volné, organické, lehké nebo středně hlinité, mírně kyselé a neutrální půdy nebo kultivovaná rašeliniště.

    Reprodukce: Výsev semen na otevřeném terénu lze provést ve třech obdobích: brzy na jaře (duben) pro sklizeň na podzim; v létě (koncem července); nebo před zimou (v říjnu) pro jarní sklizeň a pro získání semen. Hloubka setí: 2-3 cm Vzor výsadby: setí ve dvou řadách se vzdáleností mezi řadami 25-30 cm, mezi řádky 60 cm; jednořádkový výsev s roztečí řádků 45 cm; po proředění je vzdálenost rostlin v řadě 10-12 cm.Při hustším výsevu nelze získat velké kořeny.

    ČTĚTE VÍCE
    Jak správně jíst hrušky?