Údaje o hnízdění synantropních a zejména divokých holubů skalních jsou vzácné a velmi kusé.
U divokých holubů žijících v horách začíná období páření koncem března – začátkem dubna, vejce jsou snesena do konce dubna. Hnízdo je umístěno ve výklenku ve skále, na římse, v místě spadlých kamenů, ve spárách ve skalách a podobných místech (Mecklenburtsev, 1951). K dispozici jsou podrobnější údaje o reprodukční biologii synantropní formy holuba skalního.
V různých oblastech mají holubi skalní svá specifická hnízdní období. Hnízdní období holuba domácího začíná brzy. Na Uralu (oblast Orenburg) je tedy již v polovině února pozorováno rozdělení na páry a na západní Sibiři (oblast Kemerovo, území Altaj) je tento proces pozorován od konce třetího deseti dnů února. Hnízdní sezóna trvá od března do září, i když mnoho párů hnízdí až do listopadu až prosince. Některé páry hnízdí i v zimě. Většina párů klade 4–5 snůšek za sezónu a každý pár vychovává v průměru 6–7 mláďat. Některým párům se v období rozmnožování podaří vytvořit až 7–8 snůšek (Kotov, 1978).
Podle E. S. Ptušenka a A. A. Inozemceva (1968) v moskevské oblasti začínají holubi skalní hnízdit v únoru – březnu a produkují tři až pět snůšek za sezónu. Pro moskevskou oblast existují náznaky případů úspěšné zimní reprodukce (Markov, 1960; Rakhilin, 1960). P. L. Semashko (1956) a S. Bakaev (1971) uvádějí, že holub skalní ve Střední Asii (Uzbekistán) dělá až pět snůšek za sezónu.
V Kazachstánu začínají holubi skalní hnízdit koncem února a v období rozmnožování vytvářejí 3–4 snůšky (Mecklenburtsev, 1951; Dolgushin, 1962).
V Leningradské oblasti začínají ptáci hnízdit v březnu – dubnu a rodí minimálně 4-5 mláďat za sezónu. Reprodukce určitých pohlaví a věkových skupin je zaznamenána po celý rok (Malčevskij, Pukinskij, 1983).
V oblasti Volha-Kama začínají holubi hnízdit v únoru – březnu. Během období rozmnožování se odchová až 4–5 mláďat. Hnízdné páry holubů se nacházejí po celý rok (Gorshkov, 1977).
Na Krymu začínají holubi hnízdící na skalách snášet vejce v dubnu a hnízdí až do září. Neexistují žádné údaje o přesném počtu mláďat, ale zdá se, že jsou nejméně čtyři (Kostin, 1983).
Charakteristickým znakem sociálního chování holubů je vzájemná přitažlivost jedinců vlastního druhu do příznivých biotopů. Tento rys v jejich chování se projevuje jak v období hnízdění, tak v období života po hnízdění.
Samec, který se na příhodném místě usadil svým ukázkovým letem, sem na jaře, na samém začátku hnízdní sezóny, láká nejen samice (jak se běžně věří), ale i další páry ptáků k hnízdění poblíž. Hnízdící ptáci společně přitahují více holubů, a tak vzniká kolonie. Důvodem agresivních střetů, ke kterým dochází mezi samci v kolonii, není nejčastěji nedostatek hnízdišť, ale jejich nedostatečná distribuce mezi jedince různých hierarchických úrovní, ke které dochází při vytváření kolonie. Pozorování prokázala, že při vysoké hustotě a nedostatku hnízdišť jsou cizí ptáci, kteří se zde vytrvale snaží hnízdit, hromadně vyháněni z kolonie.
Vzniku páru vždy předchází obsazení hnízdiště samečkem, načež začne samici aktivně vyhledávat. Při hledání samice ve venkovských oblastech muži létají do vzdálenosti 6-8 km, ve městě – ne více než 1,5-3 km. Na hnízdišti samec dlouho vrčí a čas od času provádí aktuální přelety. Když si všiml, že kolem prolétá žena, hlasitě mávne křídly, vzlétne k ní, roztáhne ocas a křídla a pomalu klesá klouzavým letem a vyzve ji, aby sestoupila s ním. Po přistání na hnízdišti začne samec před ní spěšně vrčet, přičemž se otáčí nejprve jedním a poté druhým směrem. V okamžiku nejaktivnějšího vrkání zaujme samice lákavou pózu a ptáci se páří. Po páření samec pokračuje ve vrkání a „běsnění“ dalších 5–7 minut. Ptáci se pak navzájem okrádají, často se „líbají“ a znovu se páří. „Líbání“ u skalních holubů slouží k synchronizaci reprodukčního systému partnerů (Goodwin, 1958) (obr. 21).
Samec chrání obsazené hnízdiště před invazí jiných jedinců. Při usazování ve velkých koloniích (až 40–80 párů a více) si holubi často staví hnízda ve vzdálenosti 0,5–1 m od sebe. Některé páry přitom odcházejí do důchodu a hnízdí odděleně.
Ve městech hnízdí holubi skalní na nejrůznějších místech: na okapech, balkonech, pod střešními okapy, v kůlnách a na půdách, na zvonicích a vodárenských věžích, ve ventilačních zařízeních, pod mosty. Daleko od lidských budov si ptáci hnízdí ve skalních štěrbinách, na skalnatých římsách, podél břehů řek a roklí, často blízko vody. Podle A.P. Kuchina (1976) synantropní skalní holub na území Altaj hnízdí (kromě vesnic) ve skalách poblíž obydlených oblastí, v jeskyních a ve starých opuštěných wolframových dolech poblíž Verkh-Slyudyanka.
Holubi skalní jsou monogamní, i když se často vyskytují případy, kdy samec nebo samice tvoří pár pouze na sezónu (pozorování chovatelů holubů, nepotvrzené individuálním značením).
Po vytvoření páru začnou holubi stavět hnízdo. Samice je v hnízdě a samec přináší stavební materiál, který sbírá v okruhu 300–500 m od hnízda: větve, větvičky, suchá stébla trávy, kořeny a stonky rostlin, sláma, hobliny, drát , a tak dále. Při nedostatku stavebního materiálu se často používá molt peří. Délka stavby hnízda je 9–14 dní. Hnízdo je jednoduché a jeho velikost často závisí na konkrétní lokalitě. Průměrné rozměry (v mm): vnější průměr 200–350, vnitřní 140–200; hloubka vaničky 20–40; tloušťka budovy 20–100. Ptáci velmi často používají stejné hnízdo několik let za sebou.
Při stavbě hnízda se holubi páří 5–7krát denně, 1–2 dny před snesením vajec – 2–3krát, mezi snášením vajec – 1–2krát. Samec v této době velmi pečlivě sleduje samici. Pokud se poblíž objeví další samec, odnese samici na jiné místo. Samec hlídá samici zvláště bedlivě, když do snůšky zbývají 2-3 dny. Po snesení druhého vejce se chování samce stává normálním.
Po dokončení stavby hnízda, obvykle odpoledne, samice snese první vejce a o 46–48 hodin později druhé. Velmi zřídka je druhé vejce sneseno po 24, 36 nebo 72 hodinách.Ve snůšce jsou dvě bílá lesklá vejce. Průměrné velikosti vajec (n = 98): 36,5-39,5 × 25,0-30,5 mm; průměrná hmotnost 16,5–17,0 gramů (minimum 14,5 a maximum 18,5–19,0).
Doba inkubace, počítáno od okamžiku snesení druhého vejce, je 18–18,5 dne. Od okamžiku, kdy se objeví první klování, až do úplného uvolnění kuřátka ze skořápky, uplyne nejméně 18–24 hodin. Z druhého vejce se mládě líhne o 5–6 hodin rychleji. Rodiče většinou vyndávají skořápku z hnízda.
Vylíhnuté mládě dostává potravu od rodičů nejdříve po 4–6 hodinách, nejmladší téměř o den později. Do této doby se nejstaršímu mláděti již podařilo trochu vyrůst a zesílit. Proto jsou mláďata holubů skalních téměř vždy různě velká.
Oba rodiče se účastní inkubace snůšky a krmení mláďat. Samice však tráví na hnízdě více času než samec, který sedí od 10 do 16–17 hodin. Do 14-16 dnů věku jsou mláďata krmena přibližně rovnoměrně oběma rodiči. Poté samice porodí další snůšku a od této chvíle jsou mláďata krmena převážně samcem.
Až 5–7 dní rodiče krmí kuřata 3–4krát denně, ve vyšším věku 2krát, obvykle ráno a večer. Odrostlá mláďata při krmení hlasitě vržou a mává křídly. Krmící se pták pravidelně vydává signál nebezpečí. Když ho kuřata slyší, uklidní se a na chvíli se schovají, ale pak začnou znovu pištět. Starší mládě velmi často používá roztažená křídla a tělo, aby je chránilo před mladším kojícím rodičem, a tak dostává více potravy. Z tohoto důvodu nejmladší mládě někdy zaostává ve vývoji nebo dokonce uhyne.
8.–10. den inkubace začnou rodiče zahušťovat stěny plodiny. Než se kuřata vylíhnou, vytvoří se v porostu „mléko“ konzistence sýra a lehce nažloutlé barvy. Do 6-8 dnů věku ptáci krmí svá kuřata tímto „mlékem“. 7.–8. den se již v úrodě kuřat nacházejí různá semena a gastrolity, jejichž počet se každým dnem zvyšuje. Od 10-12 dnů věku začínají holubi krmit kuřata vysoce zvlhčenou obilnou směsí. Od tohoto okamžiku je složení potravy kuřat stejné jako u dospělých ptáků, s malou příměsí mléka.
Holubí mléko má žlutobílou barvu a konzistenci husté zakysané smetany nebo sýra. Podle literatury obsahuje tyto složky: bílkoviny, lysin, methionin, vodu, fosfor, sodík, draslík, vápník, celkový dusík, celulózu, dále vitamíny A, B, C, D a E. Složení strumy mléko obsahuje (v %): vodu – 64-82, bílkoviny – 10-19, tuky a tukům podobné látky – 7-13, minerální látky – 1,6 (Weber, 1962; Ferrand et al., 1971).
Modrá kuřátka; holubi zcela ukončí růst a vývoj do 32-34 dnů věku. Mladé samice dosahují pohlavní dospělosti ve věku 5,5-6 měsíců, muži – 6,5-7 měsíců.
— Návrat k popisu druhu holub skalní | Svazek 5
Na území Běloruska hnízdí polodomácí forma, jejíž barva peří se značně liší od divokého předka; Tato forma se obvykle označuje jako Columba livia forma domestica. Fedyushin a Dolbik (1967) dříve poukázali Kolumbie Libye Libye – holub skalní.
Běžně hnízdící rezidentní druhy.
Synantropní holubi, kteří zde hnízdí, se od svých divokých předků liší extrémně proměnlivou barvou opeření. Jedince původní, „divoké“ barvy najdeme nejčastěji mezi skalními holuby žijícími na venkově a na okrajích měst. „Původní“ zbarvení je světle šedé, s bílou zádí, kovovým nazelenalým nádechem na krku, černými špičkami ocasních per a dvěma černými příčnými pruhy na křídlech. Na spodní části zad je jasně viditelný široký bílý pruh. Ocas se širokým tmavým pruhem na konci. V hejnech synantropních holubů se často vyskytují jedinci s různým stupněm melanismu (od roztroušeného černého peří na krycích křídlech až po zcela téměř černou barvu celého ptáka), albinismu (od jednotlivých bílých peří po čistě bílé opeření), chromismu ( od načervenalého nebo nahnědlého povlaku na některých peřích až po zcela světle hnědé nebo šedočervené ptáky). Často se vyskytují také kávově hnědí holubi, kteří jsou výsledkem křížení divokých synantropních sizarů a čistokrevných domácích holubů. U takových ptáků se může lišit i barva zobáku a očí – zobák může být růžový a oči tmavé. Cere je bílá, zobák je šedočerný a nohy jsou obvykle růžové.
Váha samečka 310-380 g, samice 270-330 g. Délka těla (obě pohlaví) 32-38 cm, rozpětí křídel 67-73 cm, délka ocasu 13-14 cm, nártoun 3,5 cm, zobák 2-2,5 cm.
Vzhled holuba skalního je všem dobře znám. Z příbuzných druhů jej lze zaměnit s holubem skalním, od kterého se holub skalní přes veškerou proměnlivost barvy spolehlivě odlišuje oranžovýma očima a černým zobákem. Poněkud méně spolehlivým znakem je bílá skvrna na spodní části zad, protože někdy existují jedinci, u kterých téměř nebo úplně chybí.
V Bělorusku je holub skalní synantropním druhem vyskytujícím se v lidských sídlech jak ve venkovských oblastech, tak ve městech. Chování a chování městských a venkovských ptáků se výrazně liší, například městští holubi ochotně sedí na větvích stromů a na drátech, zatímco ti žijící ve venkovských oblastech to nikdy nedělají, protože jsou svým chováním bližší svým divokým příbuzným žijícím ve skalnaté krajině.
Hlas je známé vrkání, které je hlasitější a složitější, když se samec dvoří samici.
Barevný polymorfismus synantropního holuba skalního (Columba livia f. urbana) byl již zmíněn výše. Srovnávací analýza polymorfismu byla provedena v Bělorusku. Barevné morfy byly studovány v Minsku v letech 2015-2020, v regionálních městech Běloruska – v letech 2019-2020. Barevný polymorfismus městských holubů byl rozdělen do 4 skupin: 1) „divoký typ“ – šedý, 2) „pronásledovaný“ – s černými skvrnami různých velikostí, 3) „melanisté“ – černí a 4) „aberantní“ nebo „ odchylovače“. Poslední skupina zahrnovala všechny ptáky, kteří nezapadali do žádného z prvních tří typů.
Ve všech krajských městech Běloruska je dominantní barva synantropních skalních holubů „pronásledována“, kterou mělo 75,8±4,3 (Gomel) až 53,7±3,9 % (Mogilev) ptáků. Města Vitebsk, Minsk, Brest a Grodno zaujímají střední pozici v této barevné morfě: 65,7±3,7; 62,1 ± 5,8; 58,9 ± 4,7 a 59,7 ± 4,5 %, v tomto pořadí.
Druhé místo v počtu pozorování zaujímá šedý morf, jehož podíl majitelů se pohybuje od 13,4±2,3 (Gomel) do 34,6±3,5 % (Mogilev). Stejná regionální centra mají střední pozici v barvě opeření divokého typu (modrá): Vitebsk, Minsk, Brest a Grodno (27,0±2,1; 22,3±3,7; 19,0±1,9; 24,5±2,2 %, v tomto pořadí).
Černí holubi se nejčastěji vyskytují v Minsku a Brestu, kde tvoří 7,3±0,5 a 4,4±0,4 %. V Gomelu, Grodnu, Mogilevu a Vitebsku je podíl melanistů výrazně nižší: 2,7±0,8; 2,3 ± 0,2; 2,1 ± 0,2 a 1,1 ± 0,1 %, v daném pořadí.
Velmi vysoký je výskyt hnědého, strakatého, lila, kaštanu (deviátorů) v západních oblastech republiky – v Brestu (17,4 ± 2,4 %) a Grodnu (13,5 ± 1,8 %). Toto číslo je poněkud nižší v Mogilevu (9,6±1,5 %), přibližně stejné v Minsku (8,3±1,2) a Gomelu (8,1±1,2) a nejnižší ve Vitebsku (6,4±0,8 %).
V barevném polymorfismu synantropního holuba skalního ve velkých městech Běloruska tak dominantní postavení zaujímá pronásledovaná barevná morfa – 57,7 ± 3,5 %. Procento holubů divokého typu (modré) je výrazně nižší – 23,5±2,6 %, frekvence výskytu melanistů je nejnižší – 3,4±0,3 %. Pokud jde o „deviátory“, jejich podíl v republice jako celku je poměrně vysoký – 10,6 ± 1,7 %. Předpokládá se také, že nárůst počtu aberantů v konkrétním městě přímo závisí na počtu holubníků, jak výmluvně dokládají statistické údaje pro město Brest.
Známý pták, protože žije v obydlených oblastech, včetně velkých měst. V mnohem menším množství se vyskytuje v malých městech a vesnicích. Občas v jednotlivých párech zahnízdí mimo obydlené oblasti.
Hnízdí jak v jednotlivých párech, tak i ve skupinách, tvoří významné agregace (až 30-50 párů). Hnízda jsou obvykle umístěna na budovách a konstrukcích různých typů, jak venku, tak uvnitř, a méně často na jiných konstrukcích – mosty, podpěry elektrického vedení.
Známé je předvádění, při kterém samci pronásledují samice a předvádějí jim různé pózy a pohyby, ale i aktuální lety s hlasitým máváním křídel.
Hnízdo má vzhled volné, nedbalé podlahy s mělkým tácem a skládá se z větviček, peří, kořenů, štěpky, slámy, často suchého holubího trusu, méně často listí, papíru a odpadků. Podšívka často chybí (při hnízdění na půdách). Výška hnízda 2-4,5 cm, průměr 12-20 cm; hloubka vaničky 2-4 cm, průměr 8,5-10,5 cm.
Velikost snůšky je jako u všech holubů stabilní (2 vejce). Občas se však najdou snůšky obsahující 1 nebo 3 vejce. Skořápka je bílá a lesklá. Hmotnost vejce 16 g, délka 39 mm (35-42 mm), průměr 28 mm (27-30 mm).
V městských populacích jsou schopni se rozmnožovat po celý rok bez ohledu na počasí, i když zimní mláďata mají velmi nízkou šanci na úspěšné vylétnutí. Pták začíná hnízdit velmi brzy: někdy koncem ledna – začátkem února. Doba hnízdění se prodlužuje. Mohou být 3 nebo dokonce 4 mláďata ročně. Hnízdní chování, vrkání, páření, čerstvé a inkubované snůšky, mláďata různého stupně vývoje byly zaznamenány ve všech ročních obdobích (např. zimní odchov holubů skalních v lednu – únoru 1992–1994 byl zaznamenán v Minsku). Vrchol sexuální aktivity však nastává na jaře a v létě, kdy se rozmnožování účastní většina dospělých ptáků. Úspěšnost reprodukce závisí na povětrnostních podmínkách v období od kladení vajec do konce krmení kuřat. Během náhlých a dlouhodobých nachlazení se snižuje. Masová reprodukce ptáků začíná ve třetí desítce březnových dnů při stabilních kladných teplotách vzduchu.
Samice a samec inkubují 17-19 dní.
Mláďata se líhnou slepá, pokrytá dlouhým, špinavě žlutým chmýřím. Rodiče je od prvního dne krmí tzv. „ptačím mlékem“, skládajícím se z odloučeného epitelu obilí, zčásti zdegenerovaného na tukovou hmotu (tato vlastnost krmení je typická i pro ostatní druhy našich holubů). Od druhého týdne života (po 7–10 dnech) se do tohoto krmiva přidávají semena nabobtnalá v úrodě dospělých ptáků. Ve věku dvou týdnů mláďata opouštějí hnízdo, ale zůstávají v péči samce; samice v této době obvykle začíná snášet a inkubovat vejce další snůšky (často ve stejném hnízdě). Mladí holubi končí růst a vývoj ve věku asi 32 dnů a od té doby dobře létají. Na konci hnízdění se ptáci shromažďují v hejnech (každé 20–50 jedinců) a toulají se do oblastí krmení.
Potrava holuba skalního je rostlinná, především semena různých bylin, včetně pěstovaných obilovin a luštěnin. Ve venkovských oblastech se shromažďují ve velkých hejnech u výtahů a dalších zemědělských zařízení, kde se živí obilím a krmivem pro zvířata. Potrava ve městech se získává především z otevřených skládek odpadků a na místech, kde lidé tradičně krmí ptáky. Ptáci žijící ve městech pravidelně létají v červenci až listopadu na příměstská pole a farmy, kde se živí padlými semeny plevelů a kulturních rostlin (pšenice, žito, tritikale, hrách atd.). Často se vyskytují na polích ve smíšených hejnech s jinými holuby, především holuby hřivnáči.
Asi 1 hodinu po svítání přilétají z města jeden po druhém skupiny ptáků 8–25 jedinců, aby se nakrmili. Odpoledne nebo večer se vracejí zpět na noc. Holubi se denně pohybují při krmení na vzdálenost 5–15 km. Holubi skalní konzumují potravinový odpad jako potravu, která se nachází na městských ulicích a chodnících a na skládkách.
V některých zemích je holub skalní považován za objekt rekreačního lovu. Je jedním z hlavních přenašečů skupiny virových onemocnění nebezpečných pro člověka – ornitózy.
Počet holubů skalních v Bělorusku se odhaduje na 1,2–1,5 milionu párů. Číslo je stabilní, podléhá periodickým výkyvům.
Maximální věk zaznamenaný v Evropě je 8 let 1 měsíc. U holuba domácího Columba livia domestica je přitom v Evropě zaznamenán maximální věk 10 let 7 měsíců.
1. Grichik V.V., Burko L.D. „Svět zvířat Běloruska. Obratlovci: učebnice. manuál” Minsk, 2013. – 399 s.
2. Nikiforov M.E., Yaminsky B.V., Shklyarov L.P. „Birds of Belarus: A Guide to Nest and eggs“ Minsk, 1989. – 479 s.
3. Grichik V. V. „Geografická variabilita ptáků Běloruska (taxonomická analýza).“ Minsk, 2005. – 127 s.
4. Gaiduk V. E., Abramova I. V. „Ekologie ptactva na jihozápadě Běloruska. Non-passeriformes: monografie.“ Brest, 2009. – 300 s.
5. Fedyushin A.V., Dolbik M.S. „Birds of Belarus“. Minsk, 1967. – 521 s.
6. Fransson, T., Jansson, L., Kolehmainen, T., Kroon, C. & Wenninger, T. (2017) EURING list of longevity records for European birds.
7. Smetanin I. S. “Holub skalní” / Kalyakin M. V. (obecné vyd.) Kompletní průvodce po ptácích evropské části Ruska. Část II. Moskva, 2014. s. 219-221.
8. Khandogiy I.M. „Barevný polymorfismus synantropního skalního holuba v Bělorusku“ / Ornitologický výzkum v zemích severní Eurasie: abstrakty XV International. ornitolog. conf. Severní Eurasie, věnovaná památce akademika. M. A. Menzbir (165. výročí narození a 85. výročí úmrtí). Minsk, 2020.
