VEGETATIVNÍ ROZMNOŽOVÁNÍ – vznik nového organismu z části mateřského; jedna z metod nepohlavního rozmnožování mnohobuněčných organismů. U nižších rostlin (například u řas) se často provádí dělením, u hub – pučením (například u kvasinek, některých bazidiomycet) nebo částí mycelia (například u kloboučkových hub), u vyšších rostlin – částmi vegetativních orgánů (kořen, stonek, list), ale častěji v jejich modifikovaných formách – oddenky (pšenice, vepřovice aj.), hlízy (brambory, jiřiny aj.), cibule (cibule, tulipán aj.). ), kořenové výmladky (maliny, třešně, švestka atd.), šlahouny (jahody, lesní jahody) atd. Charakteristické pro téměř všechny víceleté rostliny (na základě jejich schopnosti regenerace). Vegetativní potomstvo jednoho jedince se nazývá klon. Umělé způsoby vegetativního množení zahrnují všechny přírodní, dále množení řízkováním (rybíz, rakytník, hrozny, aloe, begónie atd.), roubování řízkováním a pupeny (hruška, jabloň, růže, šeřík atd.), vrstvení (rybíz, lískové ořechy atd. atd.). Vegetativní množení kulturních rostlin se používá po mnoho staletí. Moderní praxe využívá efektivních metod tkáňových kultur (mikropropagace). Klonální mikropropagace je založena na získávání sadebního materiálu z buněk apikálního meristému (konců výhonků). Tato metoda umožňuje získat z jedné rostliny do roka v požadovaném termínu několik tisíc rostlin, které mají mateřské vlastnosti a jsou prosté virových a jiných infekcí. Tímto způsobem se získává sadební materiál pro zeleninu, ovoce a okrasné rostliny. U zvířat se vegetativní rozmnožování provádí buď fragmentací – oddělováním částí těla od těla matky, které se pak staví do celého organismu, nebo pučením. Během pučení se na těle matky vytvoří výrůstek (pupen), ze kterého se vyvine nový jedinec. Vegetativní rozmnožování je charakteristické pro některé červy, houby, koelenteráty a pláštěnce. Vegetativní množení
1 – množení jahod knírem; 2 – množení cibulovinami (zleva doprava – hyacint, lilie, krokus); 3 – množení keřů vrstvením (zleva doprava – horizontální, vertikální, obloukové); 4 – množení jabloně kořenovými řízky (náhodné pupeny vytvořené na horním konci řízků vytvořily výhonky, kořeny vyvinuté na spodním konci); 5 – množení begonie listovými řízky (v místech vyříznutí žilek listů se vytvořily nové rostliny); 6 – zakořeněné řízky zelené třešně (nahoře – ošetřené vodným roztokem kyseliny indolylmáselné o koncentraci 25 mg/l, expozice 24 hodin; dole – neošetřené); 7 – množení třešní zelenými řízky (vlevo – zakořeněný zelený řízek, vpravo – samokořenný semenáček vypěstovaný ze zeleného řízku, po 1 roce pěstování ve školce).
Plodové pupeny jsou pupeny rostlin ve formě drobných výhonků s kořeny. Mohou se tvořit buď na listech, nebo z květu. Po oddělení od mateřské rostliny snadno zakoření pupeny, k tomu mají vše, co potřebují. Jedná se o specializované pupeny, které padají z dospělé rostliny a dávají vzniknout novým rostlinám. Tvoří se v paždí listů (chistyak, lilie), na listech podél jejich okrajů (broophyllum) nebo žilách (kapraď Kostenets multifolia). U kapradiny (Asplenium rhizophyllum L.), kapradiny pocházející ze Severní Ameriky, jsou listy na koncích staženy jako bič a při dotyku se zemí rychle zakořeňují, dávají život novým rostlinám a dobývají tak nový prostor. Ne nadarmo tomu Američané říkají walking fern – putující kapradí. V Psilote nahé jsou plodové pupeny skupiny buněk umístěné na koncích rhizoidů a dávají vzniknout novým rostlinám. Vrstevnaté rostliny (řasy, játrovky) mají jednobuněčné nebo mnohobuněčné útvary různých tvarů, uzpůsobené pro vegetativní množení. Plodové pupeny
Vodorovné výhony mnoha rostlin tvoří adventivní kořeny a plnohodnotné nadzemní výhony. Staré části výhonu mohou odumřít nebo být roztrhány zvířaty, poté se již zakořeněné výhony osamostatní. Rostliny se zkráceným výhonem – cibulkou – dávají vzniknout i jedincům schopným samostatného života. Růst a dělení výhonu – fáze vegetativního množení v přírodě
Některé zeleninové plodiny se množí hlízami. Pro destilaci se používají okopaniny celeru a petržele. Výsadbový materiál se obvykle pěstuje na otevřeném prostranství nebo se kupuje v obchodě. Během nucení se kořenové plodiny a hlízy zasadí do země a zalévají. Při nedostatku sadebního materiálu lze hlízy rozdělit tak, aby každá část měla alespoň jedno oko (pupen). Místo řezu se posype drceným uhlím, aby se zabránilo hnilobě. Žárovka je miniaturní model rostliny. Jeho dno (spodní část) je zkrácený stonek, místo listů jsou šupiny, ve kterých se ukládají živiny pro budoucí růst. Když se vytvoří příznivé podmínky, rezervní látky cibulí se rychle změní na zelené listy. Cibule se obvykle používají k lisování cibule a víceleté cibule, stejně jako česnek. K pěstování póru potřebujete rostliny o hmotnosti 150–200 g se stopkou dlouhou 15–30 cm. Obvykle se takové exempláře objevují koncem podzimu. Aby se jim zabránilo, odříznou se jim listy o třetinu délky a zahrabou do suterénu nebo v kontejneru na balkoně či lodžii. Množení hlízami, kořeny a cibulemi
U některých zeleninových plodin se kořenové výmladky vyvíjejí z pupenů na masitých kořenech. Pokud je oddělíte od kořenů, můžete získat nezávislou rostlinu. Doma se máta množí touto metodou. Oddělení kořenových výmladků Před výsadbou na trvalé stanoviště se kořenový výhonek umístí do substrátu tak, aby horní konec byl v hloubce 1,5-2 cm, v mechu, pilinách a písku můžete klíčit i výmladky. Obvykle se takto množí víceleté rostliny (estragon, meduňka aj.). Za tímto účelem se rostlina vyjme z květináče, vegetativní hmota se odřízne a kořeny se nožem rozdělí na několik částí tak, aby každá z nich obsahovala několik kořenů a tři nebo čtyři růstové pupeny. Rozmnožování kořenovými výmladky Rozmnožování dělením keře
Reprodukce dělením keřů se používá pouze v případech, kdy je nutné vytrhávání mateřské rostliny. Při dělení keře musíte zajistit, aby každá nová část rostliny měla dobře vyvinutý kořenový systém a zdravou nadzemní část. Touto metodou lze úspěšně množit všechny ovocné a bobulovité rostliny, které vytvářejí potomstvo nebo tvoří kořeny ve spodní části výhonů. Reprodukce keře dělením: 1 – keř před dělením; 2, h a 4 – stejný keř, rozdělený na tři části. Rozmnožování ovocných a bobulovinových rostlin DĚLENÍM KEŘE
Aby přežily poškození a získaly další zdroje potravy, musí se suchozemské rostliny usadit. Popadané kmeny břízy někdy tvoří adventivní kořeny a tvoří řadu nových kmenů po celé délce padlého. Této schopnosti kusů výhonků zakořenit využívají lesníci, zahradníci a zahradníci. Řízek je odříznutá část rostliny. Častěji jsou lignifikované výhonky zakořeněné, nakrájené na kusy, na každém se dvěma nebo třemi uzly. (S pravidelným uspořádáním listů se dvěma nebo třemi pupeny, s uspořádáním přeslenů se dvěma přesleny). Zakořenění větví a stonkových řízků Množení vertikálním vrstvením: 1 – řez na jaře druhého roku po výsadbě; 2 – hilling výhonků; 3 – zakořeněné vrstvení, vhodné k výsadbě
Při množení vodorovným vrstvením jsou jednoleté výhonky ohnuté blízko volné půdy. Touto metodou se množí angrešt, ostružiny, lískové ořechy a obtížně zakořeňující podnože, jako jsou mohutné formy kdouloně a některé odrůdy jabloní a slivoní. Při množení vertikálním vrstvením Tento způsob se používá k množení rybízu, angreštu, fíků a vegetativních podnoží – rajky, dusen, kdoule. Půda v oblasti chovu musí být úrodná, dobře zvlhčená a kultivovaná. Matečné keře se prořezávají, přičemž zůstávají malé pahýly. Výsledkem je, že z kořenové části stonků vychází mnoho výhonků, které jsou uzemněny, aby se získaly kořeny v jejich spodní části.První uzemnění matečných rostlin rajky, dusenu a kdoule se provádí na jaře, kdy výhonky dosáhnou 15-20 cm na délku. Později se vysazují mateřské keře rybízu a angreštu. Během vegetačního období se provádí uvolňování půdy a další hilling. První kypření půdy se provádí, když výhonky dosáhnou délky 15 cm. Zakořeněné řízky se stříhají pomocí ostrých zahradnických nůžek. Vrstvy nelze odtrhávat od mateřského keře, protože v tomto případě vznikají obtížně se hojící rány a ničí se adventivní pupeny.
Jedná se o běžný způsob vegetativního rozmnožování. Existují stonkové a kořenové řízky. Stonkový řízek je 3-8 cm dlouhá část stonku se dvěma až třemi listy, oddělená od mateřské rostliny. Za příznivých podmínek tvoří řízky nové kořeny a vyvíjejí se v samostatné rostliny. Okurka, rajče, šanta kočičí, meduňka, estragon a další plodiny se množí stonkovými řízky. Je třeba vzít v úvahu, že apikální a bazální část stonku mají různé vlastnosti. Rostliny z vrcholových řízků kvetou většinou dříve než ty z nižších. Jsou mezi nimi také rozdíly ve schopnosti tvořit kořeny. Řízky se připravují pouze ze zdravých, normálně vyvinutých rostlin. Odřízněte je čistým nožem nebo žiletkou pod pupenem nebo listem, dejte pozor, abyste nepoškodili větve. Vzhledem k tomu, že listy vyživují řízky oddělené od mateřské rostliny, jsou zachovány, kdykoli je to možné. Aby se však zabránilo hnilobě spodní části řízku, listy na dně jsou odříznuty nebo rozříznuty na polovinu. To platí zejména pro rostliny s velkými, šťavnatými listy, protože rychle vadnou v důsledku silného odpařování. Řízky rajčat, máty a catnipu dobře zakořeňují v čistém písku nebo jen ve sklenici vody. Pro řízky okurek, lagenárií a momordiky se do říčního písku přidává hrubovláknitá rašelinová nebo nízko položená rašelina. V humózní půdě řízky často hnijí. Půda by měla být vlhká, ale ne rozmočená. Bylinné řízky sázíme do nádoby do hloubky 1-2 cm, dřevité řízky – trochu hlouběji. Každý řízek se spustí do otvoru vytvořeného kolíkem a kolem něj se přitlačí půda tak, aby nezůstaly žádné dutiny, jinak může řízek hnít. Pro lepší zakořenění je potřeba teplo (20°C) a vlhký vzduch, proto se truhlík nebo květináč přikryje sklem nebo se navrch položí drátěný rám, který se zakryje fólií. Nejúspěšněji zakořeňují řízky ve vnitřních sklenících nebo sklenících s vyhřívanou půdou.Vysazené řízky se stříkají třikrát až pětkrát denně teplou vodou. Opakované postřikování ručním postřikovačem je účinné: řízky nemají nedostatek kyslíku, neonemocní a lépe zakořeňují. Aby se zabránilo stagnaci vzduchu, okna a digestoře se každé ráno a večer zvednou. Zamlžená okna jsou stírána, rostliny zastíněny před sluncem. Shnilé řízky se okamžitě odstraní a místo, kde se nacházely, se zalije roztokem manganistanu draselného. Chcete-li zjistit, zda řízek zakořenil nebo ne, musíte jej opatrně zatáhnout za list: nezakořeněný se snadno vytáhne z půdy. Zakořeněné řízky se přesazují do truhlíků nebo malých květináčů a poté do větších nádob pro další pěstování. Množení řízkováním
JAK SE OVOCE A BOBULINY ROZMNOŽUJÍ DŘEVITÝMI ŘEZBAMI? Při množení lignifikovanými řízky se roční vítězství na podzim nakrájí na kousky dlouhé 15–20 cm, rozvrství se ve vlhkém písku v suterénu a na jaře se zasadí do země nebo do skleníků, přičemž nad povrchem půdy zůstanou 1–2 pupeny. Řízky lépe zakořeňují, když jsou před výsadbou ošetřeny růstovými látkami. Tato metoda se používá pro množení rybízu a klonálních podnoží jabloní.
V případě, že řízky rostlin nezakořeňují dobře a zahradník potřebuje získat mnoho kopií stromu se stejnými vlastnostmi, to znamená se stejnou DNA, zahradníci se uchýlí k roubování. Roubování je roubování větvičky nebo pupenu kouskem stonku jednoho jedince (potouka) na větev jiného jedince (podnož). Roubovaný strom se skládá ze dvou částí: podnože a vroubku Podnož je rostlina, na kterou se roubuje, a vroubek je samostatná část (řez, pupen) stromu pěstované odrůdy, která se roubuje. Roubovací řízky Části roubovaného ovocného stromu: 1 – podnož; 2 – potomek; 3 – roubovaná rostlina Při roubování srůstá xylém a floém vroubku společně s xylémem a floémem podnože a nedochází k tvorbě adventivních kořenů. Roubování se provádí buď spojením a upevněním částí vroubku a podnože, nebo zapíchnutím pupenu s kouskem stonku do zářezu v kůře podnože.
Pokroky v oblasti buněčných a tkáňových kultur vedly k vytvoření zásadně nové metody vegetativního množení – klonální mikropropagace. Klonální mikropropagace je in vitro, asexuálně, produkce rostlin, které jsou geneticky identické s původním rostlinným exemplářem. Metoda je založena na jedinečné schopnosti rostlinné buňky realizovat svou inherentní totipotenci. Termín „klon“ navrhl v roce 1903 Webster (z řeckého klon – řízek nebo výhonek vhodný pro množení rostlin). Ve vědecké terminologii klonování zahrnuje produkci identických organismů z jednotlivých buněk. Tato metoda má řadu výhod oproti stávajícím tradičním metodám množení: získání geneticky homogenního sadebního materiálu; osvobození rostlin od virů pomocí meristémové kultury; vysoký reprodukční koeficient (105 – 106 – pro bylinné, kvetoucí rostliny, 104 – 105 – pro keřovité dřeviny a 104 – pro jehličnany); zkrácení doby trvání výběrového řízení; urychlení přechodu rostlin z juvenilní do reprodukční fáze vývoje; množení rostlin, které se obtížně množí tradičními metodami; možnost vykonávat práce po celý rok; možnost automatizace procesu pěstování. Klonální mikropropagace
SCHÉMA KLONÁLNÍ MIKROPROPIACE ROSTLIN METODOU AKTIVACE VÝVOJE EXISTUJÍCÍCH MERISTEMŮ (CESTA I), TVORBA ADVENTIVNÍCH (DALŠÍCH) PUPEN NA EXPLANTU (CESTA II) (podle E.A. EXPLANTACE KALASHNIKOVA: VÝBĚR 1.; 2 — ZÍSKÁNÍ STERILNÍ KULTURY; 3 — TVORBA ADVENTIVNÍCH LEDVIN PŘÍMO NA PRIMÁRNÍM EXPLANTÁTU; 4 — RŮST LEDVIN A TVORBA MIKROTŘETŮ; 5 – REPRODUKCE MIKROFONŮ (ŘÍZNY); 6 — ZAPALOVÁNÍ MIKROFONŮ; 7 — ULOŽENÍ (SKLADOVÁNÍ) REGENERAČNÍCH ZAŘÍZENÍ PŘI NÍZKÉ TEPLOTĚ; 8 — PŘEVOD ROSTLIN DO SKLENÍKOVÝCH PODMÍNEK: 9 — VÝSADBA REGENERAČNÍCH ROSTLIN NA POLE
