V úpravnách se drcení a mletí různých materiálů před zpracováním provádí s vysokým stupněm zmenšení velikosti částic. Například některé materiály jsou někdy před flotační koncentrací rozemlety na velikost částic menší než 0,1 mm. Pokud materiál pochází z lomů, pak velikost maximálních kusů v originálním výrobku může dosáhnout až 1500 mm. Pak stupeň broušení
Před gravitační koncentrací se materiály často drtí na 10 mm. Při maximální velikosti kusů ve výchozím materiálu cca 300 mm je stupeň rozdrcení
Dosáhnout tak vysokého stupně drcení v jednom drtícím stroji je téměř nemožné. Vzhledem ke svým konstrukčním vlastnostem pracuje drtič a bruska pouze na omezený stupeň mletí, a proto je racionálnější drtit a drtit materiál z původní velikosti na požadovanou velikost v několika sekvenčně pracujících drticích a bruskách. Každý z těchto strojů bude provádět pouze část celkového procesu drcení nebo mletí, který se nazývá fáze drcení nebo mletí.
Podle velikosti drceného materiálu a drceného produktu mají stupně drcení zvláštní názvy: první stupeň – hrubé drcení (od 1500÷300 do 350÷100 mm); druhý stupeň – střední drcení (od 350÷300 do 100÷40 mm); třetí stupeň je jemné drcení od 100-40 do 30-5 mm. Je třeba poznamenat, že limity velikosti výchozího materiálu a drceného produktu, které omezují stupně, jsou podmíněné a přibližné.
Existují případy, kdy se drcení provádí ve čtyřech fázích. Například u některých koncentrátorů železných rud obsahujících významný podíl velkých plochých kusů se používají čtyřstupňová schémata drcení. U čtyřstupňových schémat můžeme uvažovat, že první dva stupně jsou hrubé drcení a třetí a čtvrtý stupeň jsou střední a jemné drcení; nebo první stupeň je hrubý, druhý střední a dva stupně jemné drcení.
Následná operace, do které materiál vstupuje po středním nebo jemném drcení (kusy o velikosti menší než 50 mm), se nazývá mletí. V závislosti na požadované velikosti může být materiál před separací nebo zušlechťováním drcen v jednom, dvou nebo dokonce třech po sobě jdoucích stupních, které se nazývají první, druhý a třetí stupeň mletí.
Stupeň fragmentace dosažený v každém jednotlivém stupni se nazývá dílčí stupeň a ve všech stupních – obecný stupeň fragmentace.
Celkový stupeň drcení i rovný součinu dílčích stupňů fragmentace ri.
kde rj — částečný stupeň rozdrcení v jetapa; j= 1,. §
Pokud ve všech п etapy jsou dílčí stupně fragmentace stejné, pak celkový stupeň fragmentace
Drcení a zejména mletí jsou energeticky velmi náročné operace, které spotřebují více než polovinu energie spotřebované podnikem. Proto je nesmírně důležité extrémně snížit objem materiálu zasílaného do těchto operací, řídit se zásadou – „Nedrtit nic zbytečného“.
Materiály podléhající drcení nebo mletí vždy obsahují kusy (částice) menší, než je velikost, na kterou v této fázi dochází k drcení nebo mletí. Takové kusy je vhodné oddělit od výchozího materiálu před drcením nebo mletím na sítech nebo v třídičích.
Materiály podléhající broušení vždy obsahují určitý podíl částic, které již nejsou srůsty užitečných produktů s jinými materiály, a proto nevyžadují další mletí. Pokud je obsah takových částic vysoký nebo pokud představují velmi cenné produkty, které mohou být ztraceny během následného mletí v důsledku nadměrného mletí, pak se někdy zavádějí mezioperační separační operace k jejich izolaci.
Drtiče a mlýny mohou pracovat v otevřených a uzavřených cyklech (obr. 4.1).
V otevřeném cyklu materiál prochází drtičem nebo mlýnem jednou a drcený produkt vždy obsahuje nějakou část nadrozměrných kusů. Nadměrný kus, neboli “nadrozměrné zrno”, je větší než šířka vypouštěcí štěrbiny.
V uzavřeném cyklu prochází materiál opakovaně drtičem nebo mlýnem. Rozdrcený produkt vstupuje do třídicí aparatury, která odděluje kusy přebytečné velikosti, které se vracejí k dodatečnému drcení (přebroušení) do stejného drtiče nebo mlýna.
Pro třídění drcených produktů se používají třídiče, pro třídění drcených produktů mechanické třídiče, hydrocyklony a také třídiče.
Obr.4.1. Schéma drcení a mletí otevřených a uzavřených kyklopů:
а — otevřený cyklus; б — otevřený cyklus s předběžným screeningem nebo klasifikací; в — uzavřený cyklus s kombinovanou předběžnou a ověřovací klasifikací; г — uzavřený cyklus s oddělenými operacemi prověřování nebo klasifikace; д – uzavřený cyklus
Sled operací při drcení se nazývá schéma drcení. Toto schéma je znázorněno nákresem, který kromě názvů stupňů uvádí hmotnost, výtěžnost a velikost drcených produktů a také rozměry výstupních štěrbin drtičů v každém stupni.
Rozdělit se, proces postupných mitotických dělení oplodněného vajíčka (zygoty) na dceřiné buňky (blastomery), z nichž každá si po rozdělení zachovává svůj původní objem; první vývojový stupeň všech mnohobuněčných živočichů a lidí. Celkový objem cytoplazmy blastomer vzniklých při štěpení nepřesahuje celkový objem cytoplazmy zygoty. Zároveň se množství jaderné látky (DNA) v blastomerách před každým dalším dělením zdvojnásobí. Proto se poměr množství DNA k množství cytoplazmy ve vajíčku (tzv. jaderně-cytoplazmatický poměr) po každém dělení při štěpení zdvojnásobí; Bez toho jsou následné vývojové procesy (morfogeneze a diferenciace) nemožné, a to je právě biologický význam fragmentace. Fragmentace pokračuje, dokud se poměr jádra a cytoplazmy nevrátí na hodnoty, které nastaly před obdobím růstu oocytů. Existují po sobě jdoucí synchronní období (počet blastomer je 2 n Kde n – počet dělení) a asynchronní (počet blastomer se nerovná 2 n ) drcení. Délka každého období štěpení se u různých živočišných druhů liší. U savců (včetně člověka) tedy vůbec není období synchronního štěpení, ale u obojživelníků počet synchronních štěpení dosahuje 10. Na konci štěpení vzniká mnohobuněčné embryo – blastula, jejíž struktura závisí na typ štěpení.
Pouze ve vzácných případech, zejména u nižších bezobratlých (někteří cnidariáni a ploštěnci), jsou blastomery náhodně lokalizovány při štěpení (tzv. anarchické štěpení). U jiných zvířat se rozlišuje několik typů uspořádaného štěpení v závislosti jak na množství a umístění žloutku ve vejcích, tak na vlastnostech jejich kortikální (povrchové) vrstvy. Podle tzv Podle pravidel štěpení jsou jádra zygoty a blastomer umístěna ve středu cytoplazmy bez žloutku a dělicí vřeténka jsou umístěna podél největšího rozsahu cytoplazmy. U vajec s velkým množstvím žloutku je štěpení částečné nebo meroblastické (žloutek se na něm nepodílí). Hlavní typy meroblastického štěpení: diskoidní, ve kterém blastomery tvoří disk v živočišné části vejce (chudé na žloutek) a neštěpitelný žloutek se nachází ve vegetativní (bohaté na žloutek) části (teleostové ryby, ptáci , plazi); povrchové, při kterém se potomci jádra zygoty pohybují po cytoplazmatických můstcích ze středu vajíčka na jeho povrch a podílejí se na tvorbě buněčné stěny blastuly – blastodermu, přičemž vnitřní část blastuly je vyplněna žloutkem ( u většiny členovců). U vajec s menším množstvím žloutku (škrkavky a kroužkovci, měkkýši, ostnokožci, obojživelníci atd.), stejně jako při jeho úplné absenci (savci), je rozdrcení úplné (holoblastické). Navíc, pokud je žloutek stále přítomen ve vegetativní oblasti vejce, fragmentace je nerovnoměrná (blastomery vytvořené v této části jsou větší než blastomery vytvořené ve zvířecí části), a pokud je žloutku velmi málo nebo žádný fragmentace je stejnoměrná, tj. blastomery jsou víceméně stejně velké.
U vajec s malým množstvím žloutku se rozlišuje spirální, radiální a několik typů oboustranného drcení. Při spirálovém štěpení (měkkýši, kroužkovci) se jednotlivé blastomery nebo jejich řady (vrstvy) umístěné nad sebou při každém dělení vůči sobě otáčejí buď ve směru nebo proti směru hodinových ručiček (dextrální, resp. sinistrální štěpení). Směr torze je určen genotypem matky, protože souvisí s vlastnostmi kůry zygoty. Při radiálním drcení (ostnokožci, strunatci) k takovým obratům nedochází a blastomery jsou umístěny přesně nad sebou. Oboustranné drcení (škrkavky, ctenofory) je spojeno s aktivními pohyby blastomer vůči sobě navzájem. Zpravidla se při spirálovém a bilaterálním drcení pozoruje časné a nevratné určení morfogenetického osudu blastomer, spojené jak s redistribucí složek cytoplazmy vajíčka (ooplazmatická segregace), tak s kontaktními interakcemi blastomer. Při radiální fragmentaci dochází k určení později.
L. V. Bělousov. První publikace: Velká ruská encyklopedie, 2007.
Publikováno 26. září 2022 v 10:44 (GMT+3). Naposledy aktualizováno 26. září 2022 v 10:44 (GMT+3). Kontaktujte redakci
Oblasti odbornosti: Hnojení, štěpení
- Vědecký a vzdělávací portál “Velká ruská encyklopedie”
Vytvořeno s finanční podporou Ministerstva digitálního rozvoje, komunikací a masových komunikací Ruské federace.
Osvědčení o registraci hromadných sdělovacích prostředků EL č. FS77-84198, vydané Federální službou pro dohled nad komunikacemi, informačními technologiemi a hromadnými komunikacemi (Roskomnadzor) dne 15. listopadu 2022.
ISSN: 2949-2076 - Zakladatel: Autonomní nezisková organizace „Národní vědecké a vzdělávací centrum „Velká ruská encyklopedie“
Šéfredaktor: Kravets S.L.
Telefon redakce: +7 (495) 917 90 00
E-mailem Redakční e-mail: secretar@greatbook.ru
- © ANO BRE, 2022 – 2024. Všechna práva vyhrazena.
- Podmínky použití informací. Veškeré informace zveřejněné na tomto portálu jsou určeny pouze pro osobní potřebu a nejsou předmětem další reprodukce.
Mediální obsah (ilustrace, fotografie, videa, zvukové materiály, mapy, naskenované obrázky) lze použít pouze se svolením držitelů autorských práv. - Podmínky použití informací. Veškeré informace zveřejněné na tomto portálu jsou určeny pouze pro osobní potřebu a nejsou předmětem další reprodukce.
Mediální obsah (ilustrace, fotografie, videa, zvukové materiály, mapy, naskenované obrázky) lze použít pouze se svolením držitelů autorských práv.
