Na státním statku “Květiny” (Gorky, světlá zóna II), silná výsadba karafiátů v prosinci, lednu a únoru – 50 ks/ml inventární plochy bez následného sevření – dává nejvyšší produktivitu – 150-160 ks/m2.
V jižních oblastech (světelné zóny V-VI) se tato technika používá pro jarní výsadby. V tomto případě se nezastřižené výhonky vyvíjejí za příznivých teplotních a světelných podmínek (vysoká intenzita světla), poskytují další kvetení v létě a podzimní a zimní kvetení výhonků druhého řádu s kvalitními květy. U rostlin vysazených v létě vykvétají na podzim nezastřižené výhony a hromadné kvetení výhonků druhého řádu se přesouvá na jaro.
Ve středním pásmu je pěstování hřebíčku bez zaštipování na jaře a v létě méně efektivní, protože v podmínkách dlouhého dne se rostliny vyvíjejí velmi rychle a tvoří výhonky se zkrácenými internodimi a je jich méně. Proto se první řez získává s kratšími stopkami a hlavně v létě.
Existují i další tvarovací techniky, kterými lze oddálit kvetení karafiátů na pozdější dobu. Jedním z nich je jeden a půl špetka. Při výsadbě v březnu – květnu vám tato metoda umožňuje posunout vrchol červencového kvetení a distribuovat jej rovnoměrněji – na září – říjen. Spočívá v sekundárním zaštípnutí jednoho nebo dvou horních výhonů. Zbývají na nich 3-4 páry listů. Spodní, nezaštípnuté výhony se dále normálně vyvíjejí a kvetou v obvyklou dobu. Výhonky třetího řádu, rostoucí po opakovaném zaštipování, kvetou dál
1-1,5 měsíce později. To zvyšuje výnos podzimních květů 1,5krát.
Kvetení se dále zpožďuje (o 6–8 týdnů) „dvojitým zaštípnutím“, při kterém se všechny dobře vyvinuté výhonky na rostlině zaštipují podruhé a ponechají na nich 3–4 internodia. Tato technika je účinnější při výsadbě rostlin v únoru – dubnu. Při obecném poklesu výnosu o 8-10% se jeho podíl v období podzim-zima zvyšuje 1,5-2krát. Dvojité sevření lze použít pouze na absolutně zdravý materiál.
Poslední dva způsoby – jeden a půl a dvojité zaštipování – se také používají při kultivaci matečných buněk, aby se k určitému datu získal jednotný sadební materiál (řízky).
Dodatečná expozice. Výhonky karafiátu remontante rostou a vyvíjejí se v jakékoli délce dne, ale při 16hodinové fotoperiodě je vegetativní vývoj omezen, tvorba poupat se urychluje a rostliny kvetou za 3-3,5 měsíce. Krátký den naopak prodlužuje vegetativní období: s 8-12hodinovým dnem kvete až po 7 měsících nebo více od doby, kdy začnou růst výhonky.
Rostliny vysazené v různou dobu jsou vystaveny různým fotoperiodickým podmínkám a podle toho se mění i doba jejich vývoje před objevením se viditelných pupenů a také počet listů na výhonku. Ve světlých měsících roku je výhonek karafiátu připraven kvést, když má čtyři až šest plně vyvinutých párů listů. Za špatných světelných podmínek (říjen až březen) se tvoří více listů. I nižší intenzita světla vede k negativní bilanci fotosyntézy.
Světlo působí na rostliny nejen jako zdroj energie, ale také jako jakýsi regulátor či dráždidlo, jehož příkladem je fotoperiodická reakce rostlin. K vyvolání této reakce je potřeba mnohonásobně méně energie než na fotosyntézu.
Kvetení karafiátů lze urychlit použitím fotoperiodického doplňkového osvětlení. Za tímto účelem se přirozený den prodlužuje na 14-16 hodin, ozařuje rostliny v závislosti na měsíci v roce a světelné zóně v průměru od
2 až 10 hodin denně s intenzitou 100-150 luxů (8-9 W/ml). Nejcitlivější na tento efekt jsou výhony, které mají 4-6 párů vyvinutých listů. Ke stimulaci tvorby poupat postačí 1-2 týdny ozařování, ale protože ne všechny výhonky jsou ve stejném stádiu vývoje, rostliny se ozařují min.
4-8 týdnů v závislosti na ročním období.
Prodloužením fotoperiody lze urychlit vývoj výhonků libovolného řádu. Tato technika má však největší účinek na výhonky, které poskytují první a druhou vlnu kvetení.
Tento efekt je pozorován na farmách první světelné zóny (například Leningrad), kde optimální přirozená fotoperioda pro vývoj výhonků karafiátů (16 hodin) nastává od poloviny května do července. Proto je zde nejlepší doba výsadby od března do začátku června. Dlouhé dny a vysoká intenzita přirozeného světla v květnu až červnu určují rychlé a téměř současné dozrávání výhonků, které se na rostlině vyvinou po zaštípnutí. To způsobí jejich hromadné kvetení v krátké době: začíná v červenci a do září se z rostliny odstraní více než 4 květy, tedy 170-180 ks/m2.
Dlouhý den v červenci má také fotoperiodický vliv na vývoj prvních (horních) výhonků dalšího řádu, které stihnou začít kvést. Do konce roku je přijato dalších cca 20 ks/ml květin. Vlivem optimální přirozené fotoperiody dosahuje celkový výnos květů získaný při březnové výsadbě ve světelné zóně I 4-5 květů na rostlinu, což je více než 200 ks/ml.
Na podzim a v zimě (listopad – leden) ve sklenících I
Během světelných období může být taková tma, že je narušena fotosyntéza, normální růst a vývoj rostlin a kvetení se zastaví. Bez použití dodatečného ozařování jsou tedy rostliny „konzervovány“ – udržovány při nízkých teplotách (5-7°C), dokud se nezlepší přirozené světelné podmínky. Ve druhém roce začíná hromadné kvetení v červnu.
Výsadba rostlin koncem května – začátkem června (před 10.) vám umožní získat masivní sklizeň na podzim prvního roku. S dlouhým dnem mají výhonky čas se dobře vyvinout, kvetení začíná v září, ale v prvním roce produkuje pouze 1,5 výhonků, což umožňuje získat 50-60 kusů. květy s 1 ml užitné plochy. Druhá vlna květu květnové výsadby se časově, výnosem a stupněm shoduje s květem karafiátů vysazených v březnu, produktivita karafiátů vysazených v červnu je o 20 % vyšší.
Samotné fotoperiodické ozařování hřebíčku není vzhledem k nízké intenzitě světla dostatečné. Rostliny musí být ozařovány s ohledem na přirozené světlo. Urychlení indukce květu fotoperiodickým doplňkovým osvětlením je možné a vhodné pouze tehdy, pokud karafiát díky dobré fotosyntéze může za těchto podmínek normálně růst. Po položení květu potřebuje rostlina světlo k asimilaci, protože dalších 9–
11 normálních listů. Kromě toho během fáze tvorby květních orgánů dochází k rovnoměrnému prodloužení a zhutnění internodií. Proto je spolu s fotoperiodickým karafiátem nutné dodatečné ozáření světlem o vysoké intenzitě (2-5 tisíc luxů), které podporuje procesy fotosyntézy.
Pro dosažení normální fotosyntézy by měla být přibližná intenzita světla ve výšce listů 10-15 tisíc luxů s fotoperiodou 16 hodin.Při 8hodinovém dni s intenzitou světla 1000 luxů a teplotou vzduchu 12-15 °C, karafiát je na hranici pozitivní bilance fotosyntézy. Jeho výhonky se vyvíjejí špatně a nekvete po dobu 4-4,5 měsíce. Při ještě nižší intenzitě světla dochází k překročení kompenzačního bodu, to znamená, že rovnováha mezi asimilací a disimilací je narušena, rostlina vynakládá více na dýchání, než produkuje asimiláty.
Kritický ukazatel celkového osvětlení pro karafiáty je 24 tisíc luxů/den, tj. pouze intenzita světla je 3 tisíce luxů za 8 hodin nebo 1 tisíc luxů za dlouhý 24hodinový den (to odpovídá 24 tisícům luxů/hod./den) je dostačující pro kladení květin.
Četné pokusy a praktiky ve skleníkovém chovu ukázaly, že bez dodatečného umělého ozařování v zimě nelze ve sklenících pěstovat plnohodnotné rostliny. Na základě toho je při řízeném pěstování karafiátu remontantního v podmínkách střední zóny ekonomicky nejvýhodnější dodatečné ozáření vysoce intenzivním světlem, které zajistí překročení kompenzačního bodu s přihlédnutím k odpovídajícímu osvětlení a délce dne. Fotoperiodu lze nastavit na 14-16 hod. V tomto případě by celkové osvětlení za den mělo být více než 30 tisíc lux/hod/den. (optimální světelná expozice – 180 tisíc lux/hod/den).
Regulovaná fotoperioda zajišťuje rovnoměrnější vývoj výhonů, což přispívá k dosažení vysokých výnosů květů k danému datu, zejména na podzim-zima (tab. 15 a 16). Pozitivní účinek záření je pozorován až do poloviny léta.
15. PRODUKTIVITA HŘEBÍČKU S DODATEČNÝM OZAŘENÍM V PRVNÍM ROCE PĚSTOVÁNÍ V RŮZNÝCH SVĚTELNÝCH ZÓNÁCH (červnová výsadba)
16. DYNAMIKA KVĚTU Hřebíčku opravného V RŮZNÉ DOBĚ VÝSADBY A DODATEČNÉM ZÁŘENÍ
