Rusko je ve výrobě biopaliv ze dřeva na třetím místě za Spojenými státy a Kanadou. Naše země se přitom zatím nemůže pochlubit dostatečným počtem průmyslových podniků, které dosáhly úspěchů v oblasti pokročilého zpracování dřeva. Zejména domácí trh s bioenergií ponechává mnoho přání. O problémech bránících rozvoji průmyslu hovořili účastníci tematického fóra na XV. mezinárodní výstavě celulózy a papíru, lesnictví, zpracovatelského a obalového průmyslu PAP-FOR.
FOTO Alexander DROZDOV
Zpracovatelé dřeva v Petrohradě a Leningradské oblasti se zřejmě inspirovali objemy dřevních surovin, které se v Rusku nepoužívají, a s velkou chutí zaútočili na slibné možnosti zpracování tohoto přírodního materiálu.
Granule jsou zajímavější než piliny
Podle Rosstatu Rusko za poslední dva roky vyrobilo 1,4 – 1,5 milionu tun dřevěných pelet. Z tohoto objemu jde až 97 % na export. V roce 2017 byla Leningradská oblast právem uznána jako největší centrum pro výrobu a export palivových granulí (pelet). Seznam významných výrobců v regionu dnes zahrnuje asi dvě desítky podniků, z nichž největší jsou IKEA Industry Tikhvin, Svir Pellets (součást North-West Holding) a další, o kterých jsme již mluvili.
Donedávna byla společnost Vyborg Timber Corporation považována za jednoho z nejvýznamnějších hráčů. Významným hráčem na trhu je také Lesozavod 25, součást skupiny společností Titan, která sdružuje více než 20 podniků v regionu Archangelsk i mimo něj. Společnost vyváží 80 % palivových pelet do Dánska, Belgie a Nizozemska.
Kromě výrobců ze severozápadu Ruska hrají zvláštní roli na trhu podniky z Dálného východu, zaměřené na jihokorejský trh. „Viditelný skok ve výrobě pelet (o 50 %) u nás byl zaznamenán v roce 2017. V Rusku se tehdy vyrobilo asi 1,5 milionu tun pelet“ uvedla šéfka informační a analytické agentury Infobio Olga Rakitová. — Významná část těchto výrobků je exportována do Evropy a Asie, především do Jižní Koreje. Japonsko, které nemá vlastní zdroje biopaliv, také spoléhá na dovážené pelety.
Přestože Japonci zatím ruské produkty nenakupují, náš trh velmi pečlivě studují. Zpočátku projevovali zájem o podniky na Dálném východě, ale poté přešli na Sibiř, jejíž továrny, zejména ty v Irkutské oblasti, aktivně spolupracují s Evropou.
Zelená pro zelené
Pozitivní dynamika rostoucího exportu dřevěných pelet podnítila zájem domácích investorů o rozvoj této oblasti. Některé celulózky a papírny dokonce začaly spouštět inovativní výrobní linky na výrobu pelet z odpadu z jejich hlavní výroby.
Pomáhá i stát: v létě 2017 byla podepsána vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu Ruské federace, podle níž byl kód označující dřevěné pelety, poprvé mezi všemi lesními produkty, zařazen do seznamu produktů, jejichž výroba je podporována vládou. Podniky vyvážející pelety byly schopny kompenzovat až 80 % nákladů na dopravu a licencování svých produktů podáním žádostí do Ruského exportního centra. V roce 2018 byla do tohoto seznamu přidána překližka a řada dalších dřevěných výrobků. Výroba ostatních druhů biopaliv (brikety, štěpka) však zatím s takovými dotacemi počítat nemůže.
Dalším moderním trendem je výroba vlastního tepla a elektřiny celulózek a papíren v procesu recyklace vedlejších produktů z hlavní výroby. Teoreticky je samogenerování jasným přínosem. Je zřejmé, že v tomto případě černý louh (roztok vzniklý při výrobě sulfitové buničiny) stojí podnik mnohem méně než plyn a náklady na konečný produkt se automaticky snižují. Navíc není třeba platit za služby přepravy elektřiny. A překvapení způsobená rostoucími tarify elektřiny jsou stále méně bolestivá. Toto schéma má však svá úskalí.
Nejdřív prodat, koupit později
„Naše společnost má vlastní tepelnou elektrárnu, jejíž výkon je srovnatelný s tradičními výrobci energie, říká Ivan Ponkin, zástupce velké celulózo-papírenské společnosti Mondi SYKT (Syktyvkar). — Výsledkem je, že podnik vyrábí více energie, než spotřebuje. Samozřejmostí je prodej přebytečného tepla a elektřiny. Celé toto zdánlivě logické a ziskové schéma v realitě naší ekonomiky se však mění ve ztráty.“
Podle současného zákona jsou podniky, které nesouvisejí s energetickým komplexem, ale vyrábějí elektřinu pro vlastní potřebu, povinny ji prodávat na velkoobchodním trhu a poté ji nakupovat za vyšší cenu, protože přirážky různých infrastrukturních organizací, včetně služeb síťových společností.
„Svého času stát vyvinul mechanismus na podporu výrobců, kteří vyvíjejí obnovitelné zdroje elektřiny, pokračuje Ponkin. — Zejména podnikatelé, kteří investují do rozvoje obnovitelných zdrojů energie, mají právo na garantovanou návratnost své investice. Je však ironií, že biomasa, kterou je dřevo, není zahrnuta v seznamu obnovitelných zdrojů, které jsou podporovány prostřednictvím těchto mechanismů.
V důsledku toho je nyní prioritou solární, větrná a vodní výroba. Ale celulózky a papírny, kterým Bůh sám nařídil vyrábět „zelenou“ energii, na tomto preferenčním seznamu nejsou. Nyní obchodníci se dřevem podléhají přísným zákonům, které existují v tradičním energetickém sektoru. Totiž: pokud je výrobní kapacita podniku větší
25 MW, měla by působit na velkoobchodním trhu s elektřinou. To znamená, že celulózka a papírna musí na tento trh nejprve dodat veškerou elektřinu, která je v její tepelné elektrárně k dispozici, a následně vykoupit energii potřebnou pro hlavní výrobu.
Dřevo vs olej
„Co se týče nedotknutelných 25 MW, toto množství elektřiny je extrémně malé a do jisté míry snižuje přínos naší vlastní výroby. Toto schéma vede podnik ke ztrátám a automaticky zabíjí všechny iniciativy k rozvoji vlastní generace.““ zdůraznil Ivan Ponkin.
Ale i tato situace se dala vyřešit. Některým velkým generátorům energie, které se nevejdou do „vidle“ 25 MW, může být povolen provoz na maloobchodním trhu, pokud splňují řadu kritérií souvisejících s typem paliva, které používají. Pouze tato kritéria byla stanovena pro ropný a plynárenský sektor a metalurgy. V souladu s tím hovoříme o palivech charakteristických pro tato odvětví. Ale černý louh nebo kořenový dřevěný odpad nejsou na tak ceněném seznamu. A dokud tyto druhy paliv zůstanou v nezaslouženém stínu, nebudou se rozvíjet biotechnologie, které jsou na moderním trhu relevantní.
„Pro zmírnění situace byl nedávno vypracován národní standard pro obnovitelné zdroje surovin, do kterého se konečně podařilo začlenit monosulfitový černý louh“, shrnul Ivan Ponkin. — Dosud však nebylo možné provést změny ve vládním nařízení definujícím pravidla velkoobchodního trhu a ve federálním zákoně. Důvodem je odpor ministerstva energetiky. Lídři této struktury se nikdy neunaví říkat, že obnovitelné zdroje energie jsou pro Rusko důležitým úkolem, ale věci nejdou za slova.
Materiál byl uveřejněn v novinách „Petrohradské znalosti“ č. 021 (6374) ze dne 06.02.2019 pod nadpisem „Les se kácí – hoří piliny“.
