Proč se těží červi?

Žížaly jsou nejdůležitější živočišnou složkou zemědělských půd. V České republice je známo asi 50 druhů žížal, z toho pouze jedna třetina se vyskytuje v zemědělských systémech.

Nejmenší počet žížal najdeme na orné půdě, kde se podle studie z roku 1994 vyskytuje několik desítek jedinců na 1 m 2 . Na trvalých pastvinách však může být toto číslo mnohem vyšší. Význam žížal pro půdu spočívá především v jejich vlivu na rozklad primární organické hmoty a tvorbu humusu. Žížaly se podílejí na přeměně složitých organických sloučenin na jednoduché formy, které mohou využívat rostliny. Konverze probíhá dvěma způsoby:

Přímo: požíváním, trávením a exkrementy.

Nepřímo: Ovlivňováním populací mikroorganismů, likvidací jejich nepřátel nebo využíváním jejich živin, ovlivňováním půdní vlhkosti a provzdušňováním nebo sekáním a transportem rostlinného materiálu.

Žížaly mají pozitivní vliv na půdní strukturu a mikrostrukturu a úrodnost půdy, jak bylo prokázáno v mnoha studiích. Je to dáno především produkcí exkrementů, ve kterých se minerální částice mísí s rozloženými zbytky organické mikroflóry. Podporují provzdušňování půdy vytvářením tunelů. Význam exkrementů v půdě je velký, protože jejich produkce je také vysoká, a proto mohou výrazně ovlivnit kvalitu půdy. V našich podmínkách se ročně vytvoří na povrchu půdy až 40-50 tun na 1 hektar, což je asi 4-5 mm. Jejich produkce závisí na tom, jak příznivé životní podmínky mají žížaly. V půdách s velkou populací žížal produkují rostliny mnohem mohutnější kořenové systémy, což je předpoklad dostatečného zásobování rostlin vodou a živinami. Činnost žížal zabraňuje tvorbě krusty na povrchu půdy, která podporuje klíčení rostlin. Přítomnost žížal vede ke zvýšení výnosů plodin, stejně jako ke snížení počtu škodlivých činitelů (fytopatogenních hub).

Důležité známky aktivity žížal:

Zlepšují strukturu půdy a zabraňují tvorbě kůry na povrchu půdy
Jejich tunely pomáhají vodě dostat se ke kořenům rostlin a umožňují odtok přebytečné vody, což také pomáhá provzdušňovat půdu.
Populace žížal vytváří až 4 400 km tunelů na hektar.
Žížaly se mohou každý rok rozmnožit v počtech přesahujících 33 tun na hektar.
Zvyšují dostupnost fosforu v půdě.
Každá žížala je schopna vyprodukovat 20-40 zámotků naplněných vajíčky za rok.
Dospívají za méně než rok a dožívají se až 10 let.
Populace v průběhu roku dále roste, proto je nutné s tím počítat a změnit způsob zpracování půdy – bezorebné nebo minimalizační.
Populace žížal je početnější v půdách s rostlinnými zbytky na povrchu.
Podle studie připadá na 1 m 2 orné půdy spolu s trvale pěstovanými plodinami 10–20 žížal a na 1 m 300 hnojené pastviny 1 2 žížal (podle našich starších zdrojů 100–800 žížal na 1 m 3 v ČR a jejich hmotnost dosahuje 5 t/ha), ale poslední studie ukazují, že počet žížal je u nás nižší.
Žížaly preferují zbytky vojtěšky a jetele před trávami nebo sveřepem.
Jejich populace rostou v dobře vyhnojených půdách.
Při opětovném použití tekutého hnojiva se jejich populace snižuje.
Při orbě zkonzumují rackové 6 % populace žížal. Samotná orba však zničí až 20 % populace žížal. Pluh také odstraňuje rostlinné zbytky z povrchu půdy a ztěžuje přístup červům.
Pesticidy jsou pro žížaly toxické.
Mnoho herbicidů má přímý účinek na žížaly.
Amoniak je pro žížaly toxický.

V závislosti na druhu a životním stylu ovlivňují žížaly půdu následujícími způsoby:

Hluboko pronikající žížaly vytvořit velké, mnohametrové, téměř vertikální, trvalé tunelové systémy, které se otevírají na povrch půdy, kde se živí mrtvým rostlinným materiálem. Tyto typy půdních tunelů výrazně ovlivňují vodní režim v půdě.

ČTĚTE VÍCE

Kde skladovat palivové dříví v domě?

Povrchové žížaly žijí v odpadu na povrchu půdy. V současnosti však nemají velký význam kvůli omezené akumulaci organické hmoty způsobené současnými postupy zpracování půdy.

Podpovrchové žížaly žijí pod povrchem půdy a jsou součástí orné půdy. Půdy bohaté na žížaly absorbují vodu lépe než půdy bez nich, protože vertikální tunely vytvořené žížalami urychlují tok vody do půdy. Půda je tak v zimě a na jaře méně náchylná k záplavám a ke kořenům rostlin proudí více vody. Žížaly zvyšují odolnost půdy vůči erozi. V těžkých půdách jsou tunely žížal hlavním prostorem, do kterého pronikají kořeny rostlin (40 – 60 % kořenů rostlin je v těchto tunelech). Výzkum ukázal, že 42 % aerobních mikroorganismů fixujících dusík se nachází v blízkosti tunelů žížal. Počet žížal závisí na systému pěstování. Zemědělské systémy bez orby poskytují více žížal, které jsou aktivní v noci. Obecně platí, že čím více rostlinných zbytků máte na povrchu, tím je to pro žížaly lepší. Aby se zvýšil počet žížal, farmářům se nedoporučuje, aby okamžitě přešli na systém bez orby, protože existují metody zpracování půdy, které během vegetačního období ponechávají 15–30 % zbytků plodin na povrchu půdy.

ESSEX CONSERVATION CLUB v Kanadě na jaře 1996 obdržel tyto výsledky:

Kultivační metoda	Počet žížal
Nulové zpracování	693 135
Minimální	203 602
Tradiční	139 835
lesní půda*	722 395

* druh lesa neuveden

Klasické způsoby tvorby půdy, včetně hluboké orby, snižují počet žížal v půdě v důsledku mechanického poškození, vynášejí je na povrch půdy – kořist predátorům, ničení žížalových tunelů při opakované orbě vede k výraznému snížení populace žížal ; Obděláváním půdy se mění teplota a vlhkost půdy a také dostupnost potravy. Úbytek organické hmoty v půdě způsobuje nejvýraznější úbytek žížal. Mělká orba nesnižuje stavy žížal tolik jako hluboká orba. Bezorebná metoda je pro žížaly nejpříznivější. Počet žížal v půdě se zvyšuje, pokud po sklizni zůstane na povrchu nezorané půdy sláma. Když se metoda bez orby používá několik let, populace žížal se zvýší až třicetinásobně, ale tato populace může postupně klesat, protože omezujícím faktorem je půdní organická hmota. Vyšší mineralizace dusíku byla zjištěna na půdách, kde bylo použito mělké zpracování půdy, než na půdách, kde byly použity konvenční způsoby kultivace (hluboké zpracování). Bylo zjištěno, že žížaly a kořeny rostlin mohou způsobit rozklad organické hmoty prostřednictvím zvýšené mikrobiální aktivity uvolňováním exsudátů do prostředí. Podle výzkumu provedeného v Německu mohou žížaly výrazně snížit výskyt strupovitosti ovocných stromů. Pokud je v půdě dostatek žížal, dokážou zatáhnout do půdy veškeré podzimní listí, takže se houba Venturia inqaequalis (původce strupovitosti jabloně) nebude moci na spadaném listí rozmnožovat, takže dojde k jejímu zničení. Činnost žížal také zlepšuje strukturu půdy. Aby se podpořilo šíření žížal, doporučuje se neustále mulčovat okolí stromů posekanou trávou. Doporučuje se také řezat čerstvě nařezané větve, protože jsou velmi vhodným substrátem pro žížaly. Listí, které na podzim padá do jezer, by mělo být ponecháno na místě, aby bylo k dispozici žížalám.

ČTĚTE VÍCE

Co může nahradit Isabion?

Vladimír Vrba, Ludvík Hules

Zdroj: VRBA, Vladimír, HULEŠ, Ludvík: Humus – půda – rostlina (2) Humus a půda. Biom.cz [online]. 2006-11-14 [cit. 2018-01-29]. Dostupný na WWW: . ISSN: 1801-2655.

Kategorie článků

POUŽITÍ HNOJIV
KONTROLA ŠKŮDŮ A Plevelů
TERÉNNÍ PRÁCE
SOIL
Sečení rotace
ZEMĚDĚLSTVÍ A EKOLOGIE
CIDERATES

Krtek vyvinul tuto zimu na našem webu (v Kubáně) intenzivní aktivitu. Sem tam se objeví hromady zeminy: ryje, neúnavně tlapy. Zabavuji zeminu z hald a pokládám ji na záhony (je bez semen plevele) a krtkova pracovitost mi dokonce dělá radost. Čím více chodeb vyhrabe, tím více larev, slimáků a jiných zlých duchů se bude plazit do jím vykopaných chodeb a stane se z nich krtčí snídaně-oběd-večeře. Má výbornou chuť k jídlu a žádnou zimní spánek nepozná. Ze všech půdních živých tvorů je mi líto dát krtkovi pouze žížaly. Ty už ale (z velké části) přezimovaly ve spodních vrstvách půdy. A jaké žížaly jsou mi drahé, řeknu v tomto článku.

Co jsou to žížaly?

Žížaly zná snad každý – v dešti na asfaltu, dlaždicích, cestičkách je jich spousta. Nejrozšířenější teorie (zdaleka ne jediná) říká, že v podmáčené půdě nemají co dýchat, a lezou ven. Ale líbí se mi ta druhá verze – v dešti mají možnost cestovat!

Tenký vodní film na povrchu asfaltu, betonu apod. jim umožňuje bezbolestnou migraci na relativně velké vzdálenosti. Také pravděpodobně doufají v lepší život na novém místě. Abych je nezklamal, po dešti je sbírám na zpevněných plochách a odnáším je tam, kde jim to bude dobré a mně užitečné.

Na planetě je spousta různých žížal, všelijakých různých, o délce od 2 cm do 3 m. Tato třímetrová hrůza však žije pouze v Austrálii a pro naše ruské půdy z ní není žádný užitek. Máme vlastní, přizpůsobené, menší.

Nejčastěji se vyskytují:

smetí, které se vybírají v horní, 10centimetrové vrstvě zeminy;
půda-podestýlkaprohloubení o 20 centimetrů;
a dá se chytit norykopou své pohyby velmi hluboko, metr nebo více.

Podestýlky nejčastěji sbírají rybáři a nory se chytají kopáním studní, příkopů, příkopů. A zahrádkáři pravidelně sekají půdu-podestýlku lopatami, což jim (červům) vůbec neprospívá, na rozdíl od všeobecného mínění o rozmnožování lopatou.

Ukazuje se, že jen velmi málo druhům je schopno narůst nový ocas nebo nová hlava a většinou jedna věc. Rozřezáním tedy s největší pravděpodobností získáte jednoho velmi nezdravého červa a mrtvého druhého dílu.

Proč jsou potřebné?

Zahradníci, letní obyvatelé, zahradníci zacházejí s žížalami zpravidla s respektem. A to je naprosto spravedlivé, vzhledem k velké bezplatné pomoci, kterou poskytují při zlepšování půdy. I když většina ani netuší, kolik toho žížaly do půdy přinesou!

Nejviditelnější je, že červi kypří a promísí půdu. Pronikají do půdní vrstvy, roztlačují částice půdy a polykají odumřelé části rostlin. Za zmínku stojí především to, že červi se živí pouze odumřelými částmi rostlin, aniž by poškozovali cokoli rostoucího.

Chodby zanechané červy v půdě zvyšují přístup vzduchu ke kořenům (také dýchají). Kromě toho vlhkost kondenzuje na stěnách průchodů během teplotních změn, čímž poskytuje kořenům rostliny, které jsou vedle průchodu, jakousi „kapkovou závlahu“.

ČTĚTE VÍCE

Kolikrát kvete jetel?

Pro usnadnění pohybu a dýchání (červi mají kožní dýchání) je tělo červa pokryto hlenem. Když se červ pohybuje v půdě, hlen částečně zůstává na stěnách průchodu a posiluje ho. Samotný sliz mění půdu kolem průchodu: v zóně 2 mm se půda mírně zalkalizuje, přidává se dusík, je potlačován růst některých fytopatogenních bakterií a plísní, zatímco je stimulován růst jiných druhů bakterií. Také v zónách průchodů se zvyšuje uvolňování oxidu uhličitého, který je nezbytný pro rostliny.

Červi zlepšují strukturu půdy nejen hloubením chodeb, ale také svou „skrýší“ – spořivá stvoření do svých chodeb tahají částečky odumřelých rostlin a vytvářejí si tak samostatnou zásobní noru. Když žížala požírá například list, sežere dužinu a zanechá hrubší žilky, které zůstanou v půdě, čímž se zlepší její vlastnosti.

A konečně koprolity jsou samotné odpadní produkty žížal, které jsou kromě zemědělských výhod velmi výnosným byznysem.

Červi požírají organické zbytky a polykají také částice půdy. Při průchodu trávicím traktem je organická hmota zpracovávána mikroorganismy, které žijí ve střevech červa, enzymy a je částečně absorbována. Zbytek vychází jako husté granule obsahující 5x více dusíku, 7x více fosforu a 11x více draslíku než okolní půda. A to vše ve formě šetrné k rostlinám!

Kromě minerálních prvků obsahují koprolity přírodní antibiotika, která inhibují aktivitu patogenních organismů, látky podobné hormonům, které stimulují klíčení a růst rostlin, vitamíny, aminokyseliny a bakteriální mikroflóru užitečné pro tvorbu půdy. Kromě vlastních výhod mají koprolity také stabilní strukturu díky lepení slizem. Ve vlhkém prostředí se proto rozpouštějí postupně, nedochází k jejich vyplavování z půdy deštěm a zálivkou.

Jak na lokalitu přilákat žížaly?

To znamená, že žížaly je třeba pěstovat, opatrovat a odlákat od svých sousedů. Je jasné, že pokud se červi živí organickou hmotou, musí být přítomna v půdě (nebo lépe na povrchu půdy). Mulčování je jednou z nejlepších možností.

Nějakým způsobem, výsadbou růží v nové oblasti na jaře blíže k verandě, jsme (pokud je to spravedlivé – můj manžel) stěží schopni vykopat díry požadované hloubky: v tom místě byla stlačená hlína s velmi jemným štěrkem. Kvůli mírnému svahu je také sucho. Zasazeno. Povzdechl jsem si nad nimi, přikryl půdu kolem vrstvou novin, vršek přikryl posekanou trávou. Když tráva uschla – další vrstva novin a vrstva trávy. A navrch – hrboly. Už na podzim jsem při přesazování jedné růžice (přetřídění) pod vrstvu mulče našel červy, kteří se tam dobře usadili a sežrali. Ano, a kopání mnohem jednodušší.

Byla tu ještě jedna dobrá možnost: natrhali jahody, vytrhali keře a nechali je hnít na zahradě spolu s plevelem. Seshora celé léto házeli posekanou trávu, sypal se tam popel z grilu a zase tráva. Pršelo. Na podzim se pod tenkou vrchní vysušenou vrstvou trávy v kompletně zpracované organické hmotě vyrojilo obrovské množství červů. Záhon byl připraven k výsadbě čehokoli – pevného vermikompostu!

Červi nemají rádi kyselou půdu. I když jsou zde jemnosti: naši přátelé na území Chabarovsk měli daču prakticky na rašeliništi – dobře rostly brusinky, borůvky a místní rododendrony. Měli tedy červy, jen ne malé růžové, ale velké, tlusté jako prst, šedorůžové. To znamená, že informace, že červi nežijí v kyselé půdě, jsou zřejmě nejčastější. Nemají rádi ani silně vápenaté půdy.

ČTĚTE VÍCE

Jak dlouho roste borovice za rok?

Také nemají rádi sucho: když je sucho, jdou do hlubších vrstev, jako v zimě. Ale ani oni nemají rádi záplavy. V ekologických nárocích jsou podobné většině pěstovaných rostlin – preferují střídmost, bez extrémů.

Hromada kompostu je rájem pro červy, druh inkubátoru červů: teplé, vlhké, volné, organické moře – žijte a buďte plodní! Přibližně takové podmínky si vytvářejí při výrobě vermikompostu.

Navzdory skutečnosti, že červi jsou hermafroditi, to znamená, že mají ženské i mužské pohlavní orgány, nejčastěji potřebují partnera. Zřejmě kvůli výměně genetického materiálu. I když ne všechny druhy a ne vždy, některé jsou soběstačné. V důsledku pohlavního procesu červi odhodí kokon tvořený hlenem se semenným materiálem a vejci. Hnojení a vývoj bude ve skutečnosti probíhat uvnitř kokonu v půdě.

Kokony jsou zranitelné – uvolnění, kopání ničí obrovské množství z nich, čímž se snižuje počet dobrovolných pomocníků. Pokud do půdy nevlezete, asi po 3-4 týdnech se z kokonů vynoří mladí červi. A po dalších 3-4 měsících vyrostou do dospělého stavu a budou žít 6 nebo 7 let, pokud je nikdo nebude jíst. Každé desetiletí mohou nést potomky v dobrých podmínkách.

A mnoho lidí miluje jíst červy! Krtci, kteří dělají celé „sklady červů“, žáby, ropuchy a hadi, ještěrky a ptáci. Rybařit více – s pomocí rybářů. Je tedy v zájmu zahrádkářů chovat co nejvíce červů – aby jich bylo dost pro všechny a na všechno.

Jak chovat červy pro výrobu hnojiv?

Červi nejsou tak malí, není těžké je chytit pro různé účely (pro rybolov, pro kuřata, pro pokusy). Co jiného měl Darwin svého času rád – zakládal různé pokusy na neškodných a bezbranných tvorech. Dobře, alespoň pro dobro věci.

V této věci měl mnoho následovníků, zjistili o červech mnoho zajímavého. Zejména pokud jsou jednoduché žížaly umístěny ve velmi dobrých podmínkách (hodně potravy, vlhka, tepla), po několika generacích se získá populace velkých, dobře se živících a dokonale se rozmnožujících červů. To už je jako mazlíčci.

Ti, kteří zpracovávají například kuchyňský odpad, vydávají z druhého konce těla spoustu pozoruhodně užitečných koprolitů – přírodního, ekologického univerzálního hnojiva pro všechny plodiny. Takto byli vyšlechtěni “California Worms” a ruští “Prospectors”. Kaliforňané jsou kultivováni déle, jsou žravější a produktivnější, ale naši jsou zdatnější a jejich potenciál je vyšší.

A umožňuje všem zúčastněným mít tiché a neuvěřitelně produktivní mazlíčky ve svém domě/garáži/suterénu. Která sežere veškerý zeleninový kuchyňský odpad, papír a dokáže sežrat i látku a kůži – ale ne rychle. Současně bude produkováno četné potomstvo a znatelné množství užitečných koprolitů.

Technologie je poměrně jednoduchá, budete potřebovat:

teplý pokoj;
alespoň dvě plastové krabice na zeleninu;
kousek silného filmu;
kbelík nebo dva.

Jedna bedna musí být pokryta fólií a z poloviny vyplněna zahradní zeminou s nachytanými červy. Kromě toho nasbírejte ještě pár kbelíků země, bez červů. V lese můžete sbírat zeminu a červy spolu se shnilým listím. Půda by měla být vlhká, ale ne mokrá. Do krabice s červy (čistící prostředky, použité čajové lístky, slupky banánů atd.) přidejte 200 gramů drceného organického odpadu, promíchejte.

ČTĚTE VÍCE

Kde roste čínská hruška?

Krabice je umístěna na teplém místě, můžete ji zakrýt novinami. Vraťte se za pár týdnů a zjistěte, jak se jim daří. Pokud organické látky nejsou viditelné, přidejte stejné množství navrch. Když se pak objeví mláďata, proces zpracování půjde rychleji a organické látky bude třeba přidávat častěji a více, nasypat trochu zeminy z kbelíku. Podle potřeby zvlhčujte.

Jakmile se hladina výsledného kompostu rovná horní části krabice a dokonce se trochu „navrší“, umístí se navrch druhá krabice, která se přitlačí, a do ní se umístí organická hmota posypaná zeminou. Přes laťkové dno se tam budou pohybovat sami červi.

Pak je vše při starém, přizpůsobené rychlosti zpracování. Jakmile je horní krabice naplněna a zpracována, lze spodní vyjmout, lze odtud použít hotový vermikompost (pro sazenice smíchané s půdou, pro pokojové květiny, ve skleníku), prázdný a bez fólie box znovu dát organickou hmotu s půdou a dát ji na krabici s červy.

Přebytečné červy na jaře běžet ve skleníku, ve sklenících, na postelích. Nechte samotný „inkubátor“ dále pracovat a produkovat hnojivo a červy pro usazení na místě.

Kdo ještě žije v půdě?

O blaho půdy se starají četní obyvatelé půdy, ale většinou jsou tak malí, že si jich nevšimneme. Zdravá a úrodná půda je plná života: bakterií, hub, řas, prvoků, roztočů, ocasů, larev, červů, mravenců, háďátek, stonožek, enchytreidů a mnoho dalšího.

Všechny jsou na sobě závislé, mnohé existují v symbióze. Manipulace s herbicidy, fungicidy, insekticidy ničí stávající vazby a uvolněný obytný prostor velmi rychle obsazují agresivní formy, nejčastěji patogenní.

Červi se živí odumřelou organickou hmotou, ale bez půdních mikroorganismů se jim to nepodaří. Takže mnohými milovaná čistá země bez jediného plevele je polomrtvá, biocenóza je v ní narušená, vyžaduje neustálou práci a investice v podobě hnojení, kypření, plení, zalévání. Zahradníci pracují místo půdní bioty. A naopak – pokud je v zóně kořenů rostlin organická hmota, budou tam aktivně pracovat všichni půdní živí tvorové a poskytnou rostlinám vše, co potřebují.

Způsoby zahradničení a zahradnictví jsou samozřejmě osobní záležitostí každého. Ale v Červené knize Ruské federace je již více než tucet annelidů a za nimi v řetězci jsou všichni, kteří se na nich živí.

Přihlaste se k odběru našeho bezplatného e-mailového zpravodaje. V týdenních vydáních najdete:

Nejlepší nový obsah webu
Populární články a diskuze
Zajímavá témata fóra

Náš chat v telegramu

Komunikace v reálném čase v našem telegramovém chatu. Podělte se o své objevy se začátečníky i profesionály. Ukažte obrázky svých rostlin. Zeptejte se zkušených zahradníků!

Máte otázky? Zeptejte se jich na našem fóru. Získejte aktuální doporučení a tipy od ostatních čtenářů a našich autorů. Podělte se o své úspěchy a neúspěchy. Zveřejněte fotografie neznámých rostlin pro identifikaci.

Zveme vás do našich skupin na sociálních sítích. Komentujte a sdílejte užitečné tipy!